23 C 173/2023-20 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 15 540,94 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovanou dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila, a to i za situace, kdy byla soudem vyzvána k doplnění a prokázání některých tvrzení. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradila. (Zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru, dokumentu„ loan application info“, potvrzení o provedené platbě - výplatě úvěru a z transakční historie.) 6. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek, dodatku [číslo] k uvedené smlouvě a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání). 7. Žalobkyně se následně domáhala uhrazení poskytnutého úvěru 10 000 Kč a dalších plateb, z nichž aktuálně požaduje úrok za dobu čerpání úvěru ve výši 4 790,94 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (Zjištěno z faktury právní předchůdkyně žalobkyně, z transakční historie a předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání.) Žalovaná však svůj dluh neuhradila. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací]). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i [název soudu] a [název soudu] v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], popř. nález [název soudu] sp. zn. [ústavní nález]). 13. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z veřejně dostupných databází (ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI) a že žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Její úvěruschopnost měla být ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Ze strany žalobkyně však zůstalo jen v rovině tvrzení, žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila ani nenavrhla důkazy prokazující řádné ověření úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. 14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovanou byla žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a v tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl. 15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 500 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou. 16. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. 17. Soud na závěr poznamenává, že si je vědom, že by za běžných okolností nemělo být ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, učiní-li soud závěr, že žalobkyně určité skutečnosti neprokazuje. Soud však žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů, dotázal se jí, zda i přes to nadále souhlasí s rozhodnutím bez jednání s tím, že nevyjádří-li se žalobkyně k této otázce, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Soudu je navíc z rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně se obdobných řízení obvykle neúčastní a navíc žalobkyně sama v návrhu připouští, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná pak byla v řízení zcela neaktivní. Z uvedených důvodů, veden zásadou ekonomie řízení, považoval soud nařízení jednání v této věci za nadbytečné a neúčelné. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 64,35 % a její neúspěch 35,65 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 28,7 % Náklady řízení žalobkyně přitom činily 2 252 Kč a sestávají z vyměřeného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věc