23 C 5/2023-105 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 128,79 Kč s příslušenstvím, představující neuhrazenou cenu elektřiny za jediný den poskytování elektrické energie a smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 28 800 Kč, to vše na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 26.11.2021. V případě uplatněné smluvní pokuty žalobkyně v žalobě argumentovala tím, že pro smlouvy na dobu určitou je se zákazníkem vždy sjednán produkt, který na rozdíl od ceníku Standard garantuje určitou cenu elektřiny po celou dobu trvání smlouvy a představuje nižší jednotkovou cenu elektřiny. Na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou tak zákazník získá jistotu sjednané neměnné ceny po celou dobu trvání smlouvy, čímž je účinně chráněn proti růstu cen elektřiny, a dále též získává nižší cenu elektřiny. U smluv na dobu určitou žalobkyně proti těmto benefitům utvrzuje smluvní pokutou, že závazek zákazníka spočívající v řádném plnění smlouvy po sjednanou dobu bude dodržen. Ustanovení o smluvních pokutách, jež je obsaženo v oddíle smlouvy označené „Ostatní ujednání“, pokrývá širokou řadu skutkových podstat. U smluvní pokuty, která je určena násobkem stanovené částky a počtem měsíců následujících po měsíci, kdy došlo k naplnění konkrétní hypotézy vzniku smluvní pokuty do konce sjednané délky trvání smlouvy současně platí, že tato současně představuje paušalizovanou náhradu škody žalobce, která mu může vzniknout neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny, neboť žalobce u smluv na dobu určitou elektřinu pro zákazníka nakupuje předem pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy na volatilních velkoobchodních trzích, a to na základě tzv. důvodně předpokládané spotřeby podle energetické legislativy. Jen tak může žalobce zaručit pevnou cenu po sjednanou dobu. Žalobce se v případě uhrazení smluvní pokuty vzdává nároku na náhradu škody v důsledku porušení závazku, která by výši smluvní pokuty převyšovala.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 30.3.2023, č.j. 23C 5/2023-15, jímž žalobě vyhověl pokud jde o částku 128,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení a v části o zaplacení smluvní pokuty 28 800 Kč žalobu zamítl. Proti zamítavé části výroku (výrok II) a výroku o nákladech řízení (výrok III) podala žalobkyně odvolání, kterému odvolací soud vyhověl a v napadeném rozsahu rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve výroku I o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 128,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení proto rozsudek ze dne 30.3.2023 nabyl právní moci. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že ve věci rozhodl bez jednání, neboť k takovému postupu nebyly splněny podmínky. Jestliže soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že ujednání o smluvní pokutě je ve smyslu § 1813 až 1815 o.z. nepřiměřeným ujednáním, ke kterému se nepřihlíží, uplatněnou smluvní pokutu posoudil jako nemravnou ve smyslu § 588 o.z., nemají dle odvolacího soudu takové závěry oporu v předložených listinných důkazech. Rozhodnutí soudu bylo proto ve smyslu § 6 o.s.ř. překvapivé, přičemž soud prvního stupně neupozornil žalovanou dle § 118a odst. 2 o.s.ř. na to, že dle jeho názoru má ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelské smlouvě zneužívající charakter a neumožnil žalobkyni, aby se k tomu vyjádřila a v potřebném rozsahu doplnila svá tvrzení a důkazy.4. Soud v intencích odůvodnění usnesení odvolacího soudu na jednání dne 23.11.2023 poučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o.s.ř. o tom, že uplatněnou smluvní pokutu považuje za rozpornou s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z., dále sdělil, že má za to, že předmětné ustanovení o smluvní pokutě ve spotřebitelské smlouvě má ve smyslu § 1813 až 1815 o.z. zneužívající charakter a jedná se o zakázané ujednání, neboť sankce ve formě smluvní pokuty je dle názoru soudu nepřiměřená a dále soud sdělil, že je přesvědčen, že je v dané věci třeba přímo aplikovat i čl. 12 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (dále jen „směrnice“). Dle uvedeného článku směrnice Musí být sankce související s předčasnou změnou dodavatele na dodávky elektřiny za pevnou cenu přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem. Důkazní břemeno týkající se výše přímé hospodářské ztráty přitom nese žalobkyně. Soud přitom upozornil, že dotčené ustanovení hovoří o „přímé“ hospodářské ztrátě.5. Z hlediska ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. akceptoval soud obsah odvolání žalobkyně, které obsahuje určitá tvrzení vztahující se k danému poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř., avšak dal žalobkyni možnost tato tvrzení dále doplnit. Soud ovšem poučil žalobkyni především podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že tato tvrzení je třeba i prokázat s tím, že předmětné ustanovení čl. 12 odst. 3 směrnice na žalobkyni přenáší břemeno důkazní. Žalobkyně přitom v tomto ohledu dosud nic neprokazuje a omezuje se na tvrzení a právní argumentaci.6. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že uplatněná smluvní pokuta je pokutou za porušení smlouvy. Žalovaná svým jednáním způsobila nemožnost dodávky elektřiny žalobkyní dle smlouvy, když v důsledku změny dodavatele došlo k zániku rezervace distribuční kapacity pro žalobkyni. V důsledku toho žalobkyně od smlouvy odstoupila (v souladu s čl. 8.4 písm. e) obchodních podmínek). Tato smluvní pokuta není dle žalobkyně sankcí za změnu dodavatele provedenou žalovanou. Takový závěr nelze učinit, nemá to oporu ve smlouvě ani v jednání stran. Právo zákazníka na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny je zakotveno v § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona. Ustanovení § 11 odst. 4 energetického zákona ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy ukládá účastníkům trhu s elektřinou jednat tak, aby volbě a změně dodavatele nebylo bráněno (Držitel licence na přenos elektřiny, distribuci elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci plynu a držitel licence na činnosti operátora trhu je povinen provést úkony nezbytné k uskutečnění volby nebo změny dodavatele elektřiny nebo plynu, pokud zákazník takové právo uplatní. Uplatněním práva na změnu dodavatele elektřiny nebo plynu v rozporu se sjednanými podmínkami ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem elektřiny nebo plynu není dotčena odpovědnost zákazníka za způsobenou škodu.). Dle žalobkyně zákazník, bez ohledu na to, zda a v jaké podobě má sjednaný závazek v podobě dodávky elektřiny, může kdykoliv uplatnit své právo na volbu a změnu dodavatele a přejít k jinému dodavateli. Obecně se tak děje způsobem, kdy zákazník řádně ukončí stávající smluvní vztah a návazně na to zahájí odběr od nového dodavatele. Takový postup žalované by byl v souladu se smlouvou a žalobkyni by nárok na smluvní pokutu nevznikl. Naopak v případě, kdy zákazník nevypořádá své smluvní závazky, jedná nepoctivě. Původní dodavatel nemá žádnou možnost změně dodavatele bránit a vzniká mu škoda způsobená jednáním zákazníka. Stejnětak jednání zákazníka zakládá sekundární závazky, v tomto případě nárok na smluvní pokutu. Jak uvádí § 11 odst. 4 energetického zákona, uplatnění práva na bezplatnou volbu a změnu dodavatele nezbavuje zákazníka odpovědnosti za škodu, kterou svým jednáním dodavateli způsobil. Ujednání o smluvní pokutě má mj. explicitně také náhradoškodovou funkci, přičemž náhrada škody je sjednána paušálním způsobem. Zákazník je takto chráněn i před případnou vyšší škodou, jejíž reparace by mu mohla za porušení smlouvy hrozit. Žalobkyně zdůraznila, že otázka výše škody není mezi stranami sporná, a proto není důvod nákladně prokazovat její výši. Smluvní pokuta plní mj. i funkci sankční a preventivní, má utvrzovat závazek žalované, coby zákaznice, setrvat po sjednanou dobu ve smluvním vztahu. Jak je legitimní sjednat smlouvu na dobu určitou, je legitimní na dodržení takového závazku trvat, stejně jako sjednat si jeho utvrzení např. i ve formě smluvní pokuty. Jak energetický zákon, tak občanský zákoník navíc upravují celou řadu případů, kdy zákazník může smlouvu řádně ukončit před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy. Vedle toho je pak možné smlouvu předčasně ukončit dle čl. 8.3 obchodních podmínek ze strany zákazníka nebo dle čl. 8.5 obchodních podmínek na základě dohody stran. Podle § 11a odst. 2 a 3 energetického zákona mohla žalovaná od smlouvy odstoupit nebo smlouvu bez sankce vypovědět. V daném případě měla žalovaná 15denní lhůtu k výpovědi zachovanou a mohla ji tak řádně ukončit, což ovšem neučinila. Z toho vyplývá, že změna dodavatele byla ze strany žalované možná a ze strany žalobkyně jí nebylo nijak bráněno, současně ale žalovaná nepostupovala dle smlouvy, ani nevyužila zákonné nástroje pro řádné ukončení smlouvy. Žalobkyně se zároveň podivila praxi nového dodavatele, který bez skrupulí uzavřel se žalovanou novou smlouvu, aniž řešil její dosavadní situaci a tím ji vystavil sankci ze strany žalobkyně. U seriózních obchodníků je přitom běžné, že při uzavření nové smlouvy zj