27 C 129/2024-48 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 42 543,87Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne , datum, . Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, když vyšel z příjmu žalovaného ve výši 28 656 Kč měsíčně, nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně a částky vynaložené na sázky ve výši 9355 Kč. Jako podklad pro ověření majetkové situace žalovaného žalobce použil výpis z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2022, a výplatní pásky a potvrzení o příjmu žalovaného.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 44 000 Kč. Z uvedené částky bylo 8800 Kč žalobcem započteno na náklady spojené s poskytnutím úvěru, 14 337 Kč bylo vyplaceno na účet žalovaného a 20 863 Kč bylo převedeno na úhradu předchozího dluhu žalovaného u žalobce. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci prostředky úvěru spolu se sjednanou odměnou za poskytnutí, a to ve splátkách po 1 154 Kč měsíčně ( zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného, když byl zjištěn příjem za měsíc leden 2023 ve výši 28 865 Kč, za měsíc prosinec 2022 ve výši 26 144 Kč a za měsíc listopad 2022 ve výši 30 961 Kč (zjištěno z výplatní pásky žalovaného za měsíc listopad 2022 až leden 2023 ). Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2022 poté bylo zjištěno, že počáteční zůstatek prostředků na účtu činil 408,13 Kč a konečný zůstatek prostředků na účtu činil 23 143,38 Kč. Ke dni , datum, činil zůstatek prostředků na účtu 1908,38 Kč, dne , datum, obdržel žalovaný na uvedený účet částku 23 000 Kč, když tato částka je označena jako „peníze od otce“. Žalovaný řádně nehradil sjednané splátky, proto byl úvěr žalobcem ke dni , datum, zesplatněn, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne , datum, , který je jednak oznámením o zesplatnění úvěru a jednak předžalobní výzvou, a z dokladu o odeslání uvedeného dopisu ). Z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru byla žalovaným podle tvrzení žalobce uhrazena částka 9 515 Kč.4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.5. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.6. Smlouva o úvěru byla uzavřena s žalovaným v postavení spotřebitele. Soud se proto ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Předně je nutné zohlednit, že žalobce smlouvu s žalovaným uzavíral v době, kdy již žalovaný byl dlužníkem žalobce z titulu jiné smlouvy o úvěru, což vyplývá ze skutečnosti, že z poskytnutých prostředků úvěru byl částkou ve výši 20 863 Kč hrazen právě tento jiný závazek. Za této situace bylo podle názoru soudu na místě o to pečlivěji zkoumat, zdali je žalovaný skutečně schopen dalšího dluhového zatížení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce se sice zabýval dostatečně zjištěním a ověřením příjmu žalovaného, když disponoval výplatními páskami žalovaného za období listopad 2022- leden 2023, podle nichž byl průměrný měsíční příjem žalovaného cca 28 600 Kč. Žalobce se však podle názoru soudu nedostatečně zabýval ověřováním pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Žalobce totiž vyšel pouze z výpisu z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2022, tj. měl k dispozici pouze údaje o výdajích za jediný měsíc, navíc měsíc, který nelze považovat za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru ( k poskytnutí úvěru došlo až , datum, ). Z výpisu z účtu za uvedený měsíc nadto vyplývá, že na konci tohoto měsíce žalovaný disponoval pouze prostředky v zanedbatelné výši (1908,38 Kč), poté dne , datum, obdržel prostředky ve výši 23 000 Kč od svého otce, což nelze považovat za pravidelný příjem žalovaného. Soud má tedy za to, že vzhledem k zadluženosti žalovaného, který uzavřel smlouvu o úvěru již v době, kdy měl u žalobce jiný závazek, bylo na místě nejen ověřit výdaje žalovaného, ale ověřit je natolik dostatečně (tedy za více než jeden měsíc), aby bylo možné dospět k závěru, že i přes svou zadluženost je žalovaný schopen plnit další závazky. Pakliže se žalobce spokojil ohledně výdajů žalovaného pouze s výpisem z účtu za měsíc prosinec 2022, nelze takový postup považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal dosud nezaplacen. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu shora specifikované smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 35 200 Kč, když částku ve výši 8 800 Kč nelze považovat za prostředky poskytnuté žalovanému, neboť tato žalovanému poskytnuta nebyla, byla žalobcem automaticky započtena na odměnu za poskytnutí úvěru. Žalovaný z titulu této smlouvy podle tvrzení žalobce uhradil částku 9 515 Kč, a je proto povinen žalobci zaplatit 25 685 Kč ( 35200Kč - 9515 Kč). Co do částky ve výši 25 685 Kč tedy soud podané žalobě vyhověl. Žalovaný tvrzení žalobce ohledně výše poskytnutých peněžních prostředků nevyvrátil, zůstal ve věci zcela nečinný. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky a úroky ) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.7. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §