27 C 193/2024-32 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 36 647,02 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze dvou smluv o úvěru uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, Konkrétně jde o Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 11.8.2022 a Smlouvu o spotřebitelském úvěru č., tel. číslo, ze dne 18.3.2022.2. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěrů s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem ve výši 32 192 Kč měsíčně, žil v nájmu, neměl vyživovací povinnost ani jiný úvěr. Podle tvrzení žalobce byla žalovaným uhrazena z titulu smlouvy o úvěru ze dne 18.3.2022 částka 11 225 Kč a z titulu smlouvy o úvěru ze dne 11.8.2022 částka 2 125 Kč.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne 18.3.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s odměnou za poskytnutí úvěru ve sjednaných týdenních splátkách po 465 Kč ( zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného tak, že byl zjištěn čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 28 762 Kč, tento byl ověřen výplatní páskou za měsíc leden a únor. Ohledně odhadovaných měsíčních výdajů bylo vycházeno z částky 12 000 Kč (zjištěno ze Zákaznické karty ze dne 18.3.2022).5. Dále bylo soudem zjištěno, že Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne 11.8.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s odměnou za poskytnutí úvěru ve sjednaných týdenních splátkách po 425 Kč ( zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného tak, že byl zjištěn čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 32 192 Kč, tento byl ověřen výplatní páskou za měsíc květen a červen. Ohledně odhadovaných měsíčních výdajů bylo vycházeno z částky 10 000 Kč (zjištěno ze Zákaznické karty ze dne 11.8.2022).6. Pohledávky za žalovaným z titulu shora uvedených smluv o úvěru byly na žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a přílohy k této ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ( zjištěno z dopisu ze dne 29.9.2023 adresovaného žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).7. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v , právnická osoba, ve věci sp. zn. , spisová značka, .9. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.10. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením shora specifikovaných smluv o spotřebitelském úvěru s žalovaným, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle názoru soudu byl v případě obou shora specifikovaných smluv o úvěru dostatečně ověřen jen měsíční příjem žalovaného, který činil cca 29 000 Kč v době uzavření smlouvy o úvěru ze dne 18.3.2022 a cca 32 000 Kč v době uzavření smlouvy o úvěru ze dne 11.8.2022. Žalobce byl soudem poučen v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, zda a jakým způsobem ověřil měsíční výši výdajů žalovaného. Byl upozorněn i na následky nedoplnění těchto tvrzení a neoznačení důkazů. Požadovaná tvrzení žalobce nebyl schopen doplnit. Z žalobcem předložených Zákaznických karet nelze seznat, zda jde o výši výdajů, která byla právnímu předchůdci žalobce pouze sdělena žalovaným nebo zda a jakým způsobem byla výše těchto výdajů ověřena a jaké konkrétní výdaje v této byly zahrnuty. Zejména není zjevné, zda a jaké měl žalovaný výdaje se zajištěním bydlení a základních životních potřeb. Navíc v případě smlouvy o úvěru ze dne 11.8.2022 tato byla uzavírána v době, kdy již žalovaný čerpal úvěr poskytnutý na základě smlouvy o úvěru ze dne 18.3.2022. Za této situace bylo o to důkladněji potřeba zabývat se tím, zda majetková situace žalovanému umožňuje splácet další úvěr a navýšit tak míru svého zadlužení.11. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné posoudit smlouvu o úvěru ze dne 18.3.2022 i ze dne 11.8.2022 jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Pohledávky ze shora specifikovaných smluv za žalovaným byly na žalobce postoupeny, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Z titulu smlouvy o úvěru ze dne 18.3.2022 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaným bylo zaplaceno 11 225 Kč. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci již pouze zbylou část poskytnutých prostředků, tedy částku 3775 Kč. Z titulu smlouvy o úvěru ze dne 11.8.2022 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaným bylo zaplaceno 2 125 Kč. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci již pouze zbylou část poskytnutých prostředků, tedy částku 8 875 Kč. Žalovaný zůstal ve věci nečinný, tvrzení žalobce ohledně výše poskytnutých a zaplacených prostředků nevyvrátil, z tohoto důvodu soud podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 12 650 Kč (3775 Kč + 8875 Kč) představující bezdůvodné obohacení žalovaného. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti předm