27 C 301/2024-41 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 22 084,96 Kč s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení. Žalovaná jistina představuje žalobkyní kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 29 555,47 Kč za období od , datum, do , datum, , která byla mezi účastníky dohodnuta ve smlouvě o úvěru č., RČ, uzavřené dne , datum, , pro případ porušení povinnosti žalovaného z uvedené smlouvy.2. Žalobkyně uvedla, že posoudila před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS a taktéž na základě prohlášení žalovaného. Byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 10 497 Kč měsíčně a výdaje ve výši 4 610 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl ověřen výplatními páskami za měsíc leden a únor 2017 a dále potvrzením zaměstnavatele o příjmu. Z databáze SOLUS, insolvenčního rejstříku ani z výpisu z Nebankovního registru klientských informací nebyly zjištěny žádné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru žalovanému. Ohledně výdajů žalovaného vycházela žalobkyně zejména z údajů uvedených žalovaným.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č., RČ, na základě které byly žalovanému žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s odměnou za jejich poskytnutí ve splátkách po 3572 Kč měsíčně. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na základě shora specifikované smlouvy částku 171 456 Kč. Dále se žalovaný zavázal v čl.6.5. smlouvy o úvěru pro případ, že po zesplatnění úvěru nezaplatí tzv. novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , RČ, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, podle nichž je žalovaný zaměstnán s příjmem ve výši 10497 Kč měsíčně a má výdaje na bydlení ve výši 1200 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného vyšla žalobkyně z částky 4610 Kč měsíčně, když k výdajům za bydlení uvedeným žalovaným, připočetla částku životního minima ve výši 3410 Kč (zjištěno z formuláře Hodnocení klienta). Žalobkyně ověřila příjem žalovaného výplatními páskami za měsíc leden a únor 2017, z nichž bylo soudem zjištěno, že čistá měsíční mzda žalovaného za tato období činila 11 296 Kč. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j., spisová značka, , který je svou povahou rozsudkem pro zmeškání, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužné nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru č., RČ, , a to dlužnou jistinu úvěru ve výši 29 555,47 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2600 Kč, smluvní úrok a smluvní pokutu kapitalizovanou ve výši 6917,04 Kč ujednanou mezi účastníky v čl.6.5. shora specifikované smlouvy o úvěru (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j.14C 80/2021-57). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné smluvní pokuty nárokované žalobkyní v tomto řízení, před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Soud má za to, že rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j., spisová značka, , kterým bylo vyhověno nárokům uplatněným žalobkyní z titulu smlouvy o úvěru č., RČ, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným včetně nároku na úhradu smluvní pokuty kapitalizované žalobkyní za jiné období než je smluvní pokuta uplatněná žalobkyní v tomto řízení (vedeném pod sp.zn., spisová značka, ), nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“). Uvedené ustanovení totiž upravuje závaznost výroku rozsudku, nikoli závaznost posouzení předběžné otázky. Výrok rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j., spisová značka, poté nekonstatuje platnost smlouvy o úvěru č., RČ, uzavřené mezi účastníky. Platnost smlouvy si soud (navíc pouze omezeně pro účely vydání rozsudku, který byl svým charakterem rozsudkem pro zmeškání ) posoudil jen jako předběžnou otázku. Posouzení předběžné otázky nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté a nelze tak bez dalšího konstatovat, že pakliže soud shora specifikovaným rozsudkem vyhověl nárokům žalobkyně uplatněným z titulu téže smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky včetně nároku na úhradu smluvní pokuty ujednané v čl.6.5. smlouvy, zakládá toto překážku věci pravomocně rozhodnuté a tím i povinnost soudu vyhovět nároku žalobkyně na úhradu téže smluvní pokuty uplatněné pouze za jiné období. Navíc je potřeba zohlednit, že v době, kdy byl shora specifikovaný rozsudek pro zmeškání vydán, nebyly dostatečně ustáleny závěry judikatury o tom, zda je povinností soudu zabývat se z úřední povinnosti platností smlouvy o úvěru uzavřené se spotřebitelem a konstatovat i bez námitky spotřebitele neplatnost v případě, že soud dospěje k závěru, že nebyla úvěruschopnost posouzena s odbornou péčí ve smyslu §86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V současné době, jsou již závěry judikatury ustálené a jednoznačně z nich vyplývá, že soud se musí z úřední povinnosti zabývat tím, zda byla před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posouzena poskytovatelem úvěru úvěruschopnost spotřebitele jakožto dlužníka s tím, že pokud dospěje k závěru, že nikoli, konstatuje bez dalšího neplatnost smlouvy o úvěru a tím i nárok poskytovatele na úhradu pouze těch peněžních prostředků, které byly spotřebiteli poskytovatelem úvěru poskytnuty a zůstaly spotřebitelem nezaplaceny.8. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že i v posuzované věci je nutné zabývat se tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a žalovaným posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soud dospěl k závěru, že nikoli. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným ověřila pouze příjem žalovaného, který činil cca 10 000 Kč až 11 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se vůbec nezabývala ověřením měsíčních výdajů žalovaného, vyšla podle názoru soudu z ničím nepodložené částky život