27 C 62/2024-33 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 35 405 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, . Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, neboť zjistil průměrný měsíční příjem žalované ve výši 17 600 Kč. Příjem žalované byl žalobcem ověřen výplatní páskou za měsíc únor 2023 a březen 2023. Dále žalobce prověřil úvěruschopnost žalované lustrací v centrální evidenci exekucí, dále lustrací v insolvenčním rejstříku, a dále v registru CRIF. Z uvedených databází nebyly zjištěny žádné překážky bránící poskytnutí úvěru žalované. Pokud jde o výdaje žalované, vycházel žalobce z čestného prohlášení žalované, z prohlášení rodiče žalované ohledně nákladů na bydlení, z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení v roce 2023 v obci , právnická osoba, v ve výši 14 197 Kč, a dále z výše životního minima ke dni uzavření smlouvy (4860 Kč ).2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobcem dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalobce žalované na její účet peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč a dále zprostředkovateli úvěru poskytl provizi ve výši 2500 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnuté prostředky včetně provize zprostředkovatele spolu se sjednanou odměnou za jejich poskytnutí v pravidelných měsíčních splátkách po 1 310 Kč ( zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ). Poskytnutí prostředků ve shora uvedené výši vyplývá z Potvrzení o provedení transakce ve výši 27 500 Kč na účet uvedený žalovanou ve smlouvě, tj. účet č. , č. účtu, a z Potvrzení o provedení transakce ve výši 2500 Kč na účet vedený na , jméno FO, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v Čestném prohlášení, z něhož vyplývá, že žalovaná není v platební neschopnosti, úpadku či hrozícím úpadku, hradí náklady na bydlení ve výši 6000 Kč měsíčně, žije v domácnosti se dvěma dalšími osobami a je zaměstnána s průměrným příjmem ve výši 17 600 Kč měsíčně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná má vyživovací povinnost ke dvěma osobám. Žalobce měl taktéž k dispozici výplatní pásky žalované za měsíc únor 2023 a březen 2023. Dále měl žalobce k dispozici čestné prohlášení matky žalované, z něhož vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí úvěru bydlela u rodičů a na bydlení přispívala částkou 6000 Kč měsíčně. Žalovaná žalobci z poskytnutých prostředků úvěru neuhradila ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.6. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. Žalobce podle názoru soudu dostatečně ověřil příjmy žalované, pokud jde o částku ve výši 17 600 Kč měsíčně, když vycházel nejen ze sdělení žalované, ale toto si ověřil také z výplatních pásek. Žalobce se však podle názoru nezabýval dostatečně ověřováním měsíčních výdajů žalované, když sice ověřil výši měsíčních nákladů na bydlení žalované (6000 Kč), nicméně pokud jde o další výdaje, tak těmito se blíže nezabýval a vyšel pouze z normativně stanovených nákladů na bydlení a z částky životního minima. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru vyživovací povinnost ke dvěma dalším osobám, není však zjevné, o jakou konkrétní vyživovací povinnost a v jaké výši se jednalo. Podle názoru soudu proto není zjevné a nebylo dostatečně ověřeno, jaké byly celkové měsíční výdaje žalované, když při poměrně nízkém měsíčním příjmu žalované nebylo za této situace na místě vyjít pouze ze statistických údajů ohledně měsíčních výdajů žalované, ale bylo na místě mnohem důkladně ověřit, zda žalovaná při zohlednění toho, že měla mít dvě další vyživovací povinnosti, skutečně byla schopná úvěr splácet. Na závěru soudu ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované nemění nic ani skutečnost, že žalobce provedl lustrace žalované v databázi exekucí, insolvenčním rejstříku a registru CRIF, z nichž nebyly zjištěny žádné závazky žalované, které by byly po splatnosti.7. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobci vydat, tj. zaplatit. Žalované byly žalobcem poskytnuty z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, z těchto žalovaná nezaplatila žalobci ničeho. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit prostředky v této výši žalobci. Pokud jde o prostředky ve výši 2500 Kč, tak tyto nebyly poskytnuty žalované, ale zprostředkovateli, s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy tak nelze prostředky v této výši (2500 Kč ) považovat za bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná tvrzení žalobce ohledně výše poskytnutých peněžních prostředků nevyvrátila, zůstala ve věci zcela nečinná. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky, úroky a smluvní pokutu ) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobce ani žalovaná se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně doplnění příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalované pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu tedy nez