27 C 76/2024-33 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou původně domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 20 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 040 Kč, příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 249,32 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč, představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, Žalobce uvedl, že nedisponuje důkazy o tom, zda byla před uzavřením smlouvy o úvěru posouzena s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce podanou žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 650 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 040 Kč. V rozsahu zpětvzetí žaloby proto bylo řízení zastaveno, a to usnesením ze dne , datum, , č.j., spisová značka, . Důvodem částečného zpětvzetí žaloby nebylo chování žalovaného.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem do 30 dnů od poskytnutí úvěru (zjištěno ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, a výpisu z účtu právního předchůdce žalobce ). Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, když postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalovaný dluh žalobci neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne , datum, ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.9. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobce k výzvě soudu učiněné formou přípisu sdělil, že nedisponuje důkazy o to, zda byla před uzavřením smlouvy o úvěru posouzena s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. K ústnímu jednání soudu se žalobce nedostavil, soud jej proto nemohl v souladu s § 118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, když smlouva je svou povahou smlouvou o úvěru uzavřenou s žalovaným z pozice spotřebitele.10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že v daném případě nebylo žalobcem prokázáno, že před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci vydat, tj. zaplatit, v tom rozsahu, v jakém zůstal ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nezaplacen. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný z těchto prostředků ničeho neuhradil. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobce nevyvrátil. Soud tedy vyhověl podané žalobě co do částky 20 000 Kč představující prostředky, které byly žalovanému z titulu shora uvedené smlouvy poskytnuty a které zůstaly žalovaným nezaplaceny. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky, sankce a úroky ) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.11. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ani jeden z účastníků se k ústnímu jednání soudu nedostavil. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, svou současnou majetkovou situaci soudu neosvětlil. Žalobce, neboť se k ústnímu jednání soudu nedostavil, nemohl být poučen v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti tvrdit a prokázat, že současná majetková situace žalovanému umožňuje vrátit žalobcem požadovanou jistinu v klasické zákonem stanovené lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud tak nedisponoval žádnými údaji ohledně současných majetkových poměrů žalovaného a uložil proto žalovanému povinnost zaplatit poskytnuté prostředky žalobci ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Takovou lhůtu soud považuje v souladu s §87 zákona o spotřebitelském úvěru za přiměřenou s ohledem na výši žalované částky a skutečnost, že žalovanému byly prostředky poskytnuty již před více než rokem, přesto z těchto dosud ničeho nezaplatil.12. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce je procesně úspěšnějším účastníkem ve věci, a má proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, a to v poměrné výši. Pro posouzení míry úspěchu účastníků je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství ( k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.značky 32 Cdo 1492/2017 ze dne 25.9.2017 ). Žalobce tak měl úspěch v rozsahu 62,9%, žalovaný měl úspěch v rozsahu 37,1%, z tohoto důvodu má žalobce právo proti žalovanému na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25,8%. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou