28 C 141/2024-25 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 2. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit její částku 71 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za období od 16. 2. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že dne 13. 1. 2021 v době od 11:00 hodin do 11:26 hodin se žalovaný dopustil protiprávního jednání ve druhém vagonu vlakové soupravy rychlíku „Západní expres“ č. , hodnota, společnosti , právnická osoba, , kdy pod vlivem alkoholických nápojů za přítomnosti dalších osob vulgárně pokřikoval na všechny spolucestující své názory na nošení roušek, slovně je u toho urážel a napadal, přičemž na základě žádosti spolucestujících se průvodčí , jméno FO, na chodbičce pokoušel volat na linku 158, kdy k němu žalovaný v průběhu hovoru přistoupil a opětovně ho vulgárně napadal v souvislosti s telefonickým voláním Policie ČR a vyhrožoval mu vyhozením z vlaku, přičemž jej silou odstrčil na stěnu vagonu a následně jej jedním úderem čela své hlavy udeřil do oblasti úst. Poté žalovaný po poškozeném požadoval, aby opětovně zavolal na linku 158 a své původní oznámení odvolal. Po souhlasu poškozeného žalovaný z místa odešel a vrátil se ke svému sedadlu. V důsledku jednání žalovaného bylo nutné lékařské ošetření poškozeného na stomatologické klinice , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, . Poškozenému bylo způsobeno ulomení korunkové části zubu 12, ulomení korunkové části a luxace zubu 11, luxace zubu 21 a ulomení celé korunkové části a luxace zubu 22 s doporučením extrakce zubu 22. Za uvedené jednání byl žalovaný rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. , spisová značka, uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1,2 písm. a) trestního zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 25. 11. 2022. Poškozený byl v době předmětného jednání zaměstnancem u Českých drah, a.s. Podle § 1 odst. 1 písmene b) vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného po pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, je zaměstnavatel pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání u žalobkyně. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky má zaměstnavatel právo, aby za něj žalobkyně, jakožto pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu v rozsahu, v jakém za něj zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele dle uvedené vyhlášky nahradila žalobkyně v rámci pojistné události č. , hodnota, ze dne 28. 8. 2023 za zaměstnavatele poškozenému škodu v celkové výši 71 300 Kč, která se skládá z bolestného za 60 bodů (250 Kč/bod) ve výši 15 000 Kč a úhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 56 300 Kč. Podle ust. § 2910 OZ platí, že škůdce, který svým vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle uvedeného ustanovení tak má žalovaný povinnost nahradit škodu, neboť svým jednáním porušil uvedenou zákonnou povinnost a zasáhl do absolutního práva poškozeného. Podle § 11 vyhlášky vyplacením pojistného plnění přešlo na žalobkyni právo na náhradu škody vůči tomu, kdo za tuto škodu odpovídá. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dne 11. 9. 2023 a opakovaně dne 31. 1.2024, avšak žalovaný přes tyto výzvy nic neuhradil. V důsledku uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 71 300 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný prostřednictvím žalobcova právního zástupce písemně vyzván předžalobní výzvou dne 6. 2. 2024. Žalovaný se tak s touto výzvou mohl seznámit nejpozději 8. 2. 2024. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením uvedené části vznikl dále žalobkyni vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.2. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit doporučeně do vlastních rukou žalovanému, a proto byl usnesením téhož soudu zrušen s tím, že účastníci byli zároveň písemně vyzváni, aby se ve lhůtě do 10 dnů doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Právní zástupce žalobkyně podáním ze dne 27. 3. 2024 soudu sdělil nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud proto ve věci nařídil jednání na 20. 6. 2024, ke kterému předvolal právní zástupce žalobkyně a žalovaného. Předvolání k jednání obsahující upozornění na následky nedostavení se k tomuto jednání spolu se žalobou byly žalovanému doručeny tzv. náhradním způsobem dnem 2. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ani nepožádal o jeho odročení, soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 OSŘ v jeho nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, navrhl, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání.3. Podle ust. § 153b odst. 1 OSŘ zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání více než 10 dnů přede dnem, kdy se jednání konalo, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy zmeškal 1. jednání, které se ve věci konalo, postupoval soud na základě návrhu právního zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, a pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkový okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě rozhodl o žalobě rozsudkem pro zmeškání.5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2910 a násl. OZ. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ze žalované částky pak vyplývá z ustanovení § 1970 OZ ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 OSŘ, podle kterých soud plně úspěšné žalobkyni přiznal vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku v částce 2 852 Kč, dále ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle ustanovení § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 3 980 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 15 920 Kč za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání u soudu), dále paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby, dále náhrady za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, celkem ve výši 600 Kč za 6 započatých půlhodin za cestu z Prahy do , právnická osoba, a zpět, dále náhrady cestovních výdajů podle ust. § 13 odst. 1 citované vyhlášky v celkové výši 1 691,76 Kč za cestu osobním motorovým vozidlem tov. zn. Mitsubischi, RZ , SPZ, , s kombinovanou spotřebou 5,4 l motorové nafty na 100 km, při základní sazbě náhrady 5,60 Kč za 1 km a při ceně pohybových hmot 38,70 Kč za 1 l motorové nafty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a při celkově ujeté vzdálenosti 220 km na trase , adresa, – , právnická osoba, a zpět, podle ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalobkyni vůči žalovanému 21 % DPH, celkem tak bylo žalobkyni vůči žalovanému přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 26 340,23 Kč včetně 21 % DPH a zaplaceného SOP. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ. Podle ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.