30 C 101/2024-20 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 30 740 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, na částku 20 000 Kč, případně bezdůvodné obohacení, pokud by se neprokázal titul smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně předvolán, takže bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % ročně z jistiny, když úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, navíc žalovaný měl splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, ale jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy.4. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.5. Z upomínky ze dne 13. 7. 2023 bylo zjištěno, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradami, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 16. 7. 2023, když žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu za prodlení žalovaného.6. Soud přípisem ze dne 16. 4. 2024 vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a předložení s tím souvisejících důkazů. Žalobkyně ve stanovené lhůtě, ani poté, žalobu nedoplnila, není tedy zřejmé, z jakých údajů žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy vycházela a jaké závěry z toho učinila. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, že posoudila úvěruschopnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo i změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze zčásti. Žalobkyně prokázala, že strany uzavřely smlouvu o úvěru, a na základě ní poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, nejde tedy o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ale je zde právní důvod, proč se předmětná částka dostala do dispozice žalovaného. Vzhledem k tomu, že ale žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by řádně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného (tedy co o žalovaném z hlediska úvěruschopnosti zjistila a jak to vyhodnotila), je smlouva neplatná a žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. pouze poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč. Ostatní nároky žalobkyně tedy musely být jako nedůvodné zamítnuty.10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona, když vzhledem k nepřítomnosti žalovaného u soudního jednání nebylo možné zjistit dobu přiměřenou jeho možnostem, ale soud vycházel z toho, že žalobce jako věřitel má právo na vrácení svých peněz v rozumné době a žalovaný je v produktivním věku, takže částku 20 000 Kč by měl být schopen splatit do jednoho roku např. prostřednictvím brigád atd., které nemusí být pravidelné, a proto nebyly stanoveny splátky, aby jimi nebyl žalovaný svázán.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy z požadované částky 34 359 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni vydání rozhodnutí), byla žalobkyně úspěšná v částce 20 000 Kč, což je 58 %, neúspěšná tedy byla v rozsahu 42 %, takže má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 %. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 230 Kč, odměna advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 2 340 Kč, hotové výdaje dle § 13 téže vyhlášky za 3 úkony právní úkony po 300 Kč a daň z přidané hodnoty podle § 137 o.s.ř. ve výši 1 663,20 Kč. Náklady řízení jsou ve výši 10 813,20 Kč, z čehož 16 % je 1 405 Kč.12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.