30 C 277/2024-15 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 50 500 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 7. 10. 2021, a to dlužnou jistinu 49 000 Kč a poplatek za zpracování smlouvy ve výši 1 500 kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 7. 10. 2021 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za úvěr ve výši 54 687 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 42 549 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 5 591 Kč a částky za flexibilní splácení ve výši 5 047 Kč. Celkovou dlužnou částku 106 783 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou 24 splátek splatných vždy ke konci splátkového období, když výše jedné splátky činila 4 450 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 % ročně.4. Žalobkyně byla usnesením ze dne 22. 8. 2024, č.j. , spisová značka, vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně ničeho nedoplnila, ani se neomluvila ze soudního jednání, takže bylo jednáno v její nepřítomnosti a sama si tak zapříčinila, že nemohla tyto skutečnosti dodatečně doplnit při jednání.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. V daném případě žalobkyně ani k výzvě soudu nesplnila svou povinnost tvrzení ohledně toho, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele před uzavřením smlouvy. Žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že vycházela z ověřeného čistého příjmu žalovaného ve výši 20 380 Kč, což není dostatečné. Žalobkyně ani nedoložila, jakým způsobem byla výše tohoto příjmu ověřena, když k tomu nebyl předložen ani žádný důkaz. Žádné jiné konkrétní skutečnosti ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla, neunesla v tomto směru tedy břemeno tvrzení a soud tak musel podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou. Za situace, kdy ani nebyly uvedeny údaje, ze kterých bylo vycházeno při posuzování úvěruschopnosti, natož jak byly vyhodnoceny, nelze posoudit smlouvu jako platnou a ostatní důkazy pozbyly na významu. Žalovanému vznikla podle zákona povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tedy částku 49 000 Kč, a to za situace, když vůbec ničeho neuhradil. Co do poplatku za uzavření smlouvy a příslušenství tedy musela být žaloba zamítnuta.8. Žalovaný nereagoval na žalobu, bez omluvy se ani nedostavil k soudnímu jednání, nekomunikoval s žalobkyní, nemá zájem situaci řešit, takže po žalobkyni nelze bez spolupráce žalovaného rozumně požadovat prokázání současné možnosti žalovaného tuto jistinu uhradit. Soud z tohoto důvodu nemohl stanovit nějakou přiměřenou výši splátek, když splátky by měly být v maximální možné míře s ohledem na práva věřitele, a proto byla stanovena jednoroční lhůta k zaplacení. Tato lhůta je přiměřená k uspokojení nároků žalobkyně, která podniká v odkupování nezaplacených úvěrů, takže na úhradě není závislá, a zároveň je to dostatečná lhůta pro žalovaného, aby tuto částku uhradil splácením nebo si prostředky sehnal jiným způsobem. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný neuhradil na svůj dluh vůbec ničeho, tedy od počátku nechtěl plnit své povinnosti ze smlouvy.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle které byla skoro úplně úspěšné žalobkyni přiznána jejich náhrada vůči žalovanému, když je představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 020 Kč, odměna advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 3 140 Kč, hotové výdaje dle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 300 Kč a DPH podle § 137 o.s.ř. ve výši 2 167,20 Kč.10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.