30 C 281/2024-50 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ji celkem částku 70 641,43 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 1. 2022, když bylo žalovaným uhrazeno pouze 12 494,30 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně předvolán, takže bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 1. 2022 bylo zjištěno, že se společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 60 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby podle rozpisu plateb, o jejichž vystavení byl informován emailem. Žalovaný se zavázal uhradit smluvený úrok, poplatky a další náklady. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky ke spotřebitelskému úvěru.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.5. Z oznámení o postoupení pohledávek včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení bylo žalovanému oznámeno.6. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu.7. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. V daném případě dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., která je však neplatná. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádné konkrétní tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který byl při uzavírání smlouvy spotřebitelem. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila pouze obecné vyjádření v tom, že při posouzení úvěruschopnosti vzal údajně právní předchůdce žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výpisů bankovního účtu. Žádné skutečnosti, které takto byly takto zjištěny však nebyly uvedeny, stejně jako to, jakým způsobem byly vyhodnoceny. Žalobkyně pouze uvedla, že její právní předchůdce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného za období od 30. 6. 2021 do 30. 12. 2021, ze kterých získal údajně úplné a ucelené informace o finanční situaci žalovaného za dostatečně dlouhé období, kdy příchozí úhrady činily za toto období 704 140,85 Kč a odchozí úhrady činily 613 780,71 Kč. Z uvedeného právní předchůdce žalobce tedy zjistil, že rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 90 360,14 Kč a při jednání advokát žalobkyně uvedl, že pokud se jednalo o příchozí částky na účet žalovaného, tak to byla směs různých příjmů. Z uvedeného vyplývá, že se právní zástupce žalobkyně ani neseznámil s jednotlivými položkami z výpisu z účtu žalovaného, když příchozí částka na účet nemusí znamenat příjem žalovaného ve smyslu zvýšení majetku, ale jedná se pouze o příchozí částku. Soud za žalující stranu nahlédl do výpisů a zjistil, že jako příjem ze zaměstnání lze považovat částku okolo 19 000 Kč měsíčně od společnosti , právnická osoba, , jinak se jedná o nejasné menší částky od fyzických osob, ale také patrně půjčky či úvěry podle názvů společností, například 22. 12. 2021 částka 1 990,13 Kč od , právnická osoba, ., dne 10. 12. 2021 částka 250 000 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, r.o., dne 25. 11. 2021 částka 95 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 20. 9. 2021 půjčka 70 000 Kč od , jméno FO, , jméno FO, . Z odchozích plateb pak lze uvést dne 12. 1. 2022 částku 6 000 Kč na , Anonymizováno, , dne 9. 11. 2021 částku 6 000 Kč stejné společnosti, dne 11. 10. 2021 stejná částka stejné společnosti, dne 9. 9. 2021 částka 6 000 Kč stejné společnosti, dne 31. 7. 2021 částka 77,06 Kč je jako obchodní úrok kontokorentu a mnoho dalších pravidelných měsíčních plateb. Z uvedeného bankovního výpisu tedy vyplývá, že sice mohli příchozí částky převyšovat součtu částky odchozí, nicméně z toho rozhodně nic nelze učinit, závěr, který učinil právní předchůdce žalobkyně, že je tedy žalovaný z toho schopen úvěr hradit. Z uvedeného výpisu naopak vyplývá, že žalovaný měl sice patrně pravidelný příjem ze zaměstnání, měl však mnoho dalších půjček a s tím spojených dluhů. Rozhodně z uvedených údajů nelze uzavřít, že by právní předchůdce žalobkyně získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, jak je uvedeno v doplnění žaloby. Soud však každopádně může naopak uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nedostatečně, ale také zcela chybně, což už vyplývá ze sporých skutkových tvrzení žalobkyně v uvedeném směru, které nebyl schopen její právní zástupce doplnit ani u jednání. Z uvedeného vyplývá, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že úvěr byl sjednán do výše 60 000 Kč, uhrazeno bylo žalovaným 12 494,30 Kč, tak zbývá žalovanému uhradit zbývající část jistiny ve výši 47 505,70 Kč.12. Vzhledem k tomu, že má žalovaný patrně pravidelný příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , když výpisy z jeho účtu toto dokládají a nejsou tolik časově vzdálené, bylo rozhodnuto o splácení předmětného dluhu, když v možnostech žalovaného bude jistě částka 1 000 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podniká v odkupování spotřebitelských úvěrů, jak je soudu známo z jeho činnosti, není na vrácení tohoto dluhu existenčně závislá a zároveň musí počítat u takového druhu podnikání s velkým podnikatelským rizikem, takže dlužná částka může být splácena v delší době v rámci možností žalovaného, aniž by tak byla významněji dotčena práva žalobce jako věřitele.13. Řízení bylo zastaveno co do úroku ve výši 4 833,60 Kč a úroku ve výši 9,12 % ročně z částky 60 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, když v tomto rozsahu byla žaloba vzhledem k ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb. vzata zpět. Rozhodnuto bylo podle § 96 odst. 2 o.s.ř.14. O zamítnutí zbývajících nároků žaloby týkajících se úroku a úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je v daném případě spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu, tedy nikoliv příslušenství pohledávky jako úroky či úroky z prodlení.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky 47 505,70 Kč, neúspěšná byla ve zbytku nároku a v rozsahu zastavení řízení, který v součtu (včetně úroku a úroku z pr