30 C 328/2024-28 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 61 430,58 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 7. 2. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nedostavila se ani k soudnímu jednání, ke kterému byla řádně předvolána, a proto bylo jednáno v její nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 7. 2. 2022 bylo zjištěno, že se společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 39 378 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 11. 2023. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 4 305 Kč.4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. K posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 9. 10. 2024 uvedla, že žalovaná byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 62 604 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a není vůči ní vedeno insolvenční řízení. Ze zákaznické karty však vyplývá, že čistý příjem žalované byl pouze ve výši 22 604 Kč což odpovídá i uvedenému dělnickému pracovnímu zařazení. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že další čisté příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, což však nejsou její příjmy, takže při posuzování úvěruschopnosti bylo chybně vycházeno z jejího příjmu ve výši 62 604 Kč. Soud má za to, že i odhadované měsíční výdaje, které žalovaná uvedla ve výši 3 000 Kč měsíčně, jsou podhodnocené, a to i když žije s rodiči, neboť nebylo zjišťováno, kolik jim za bydlení přispívá (, adresa, – , adresa, , spisová značka, bod 13, Vrchní soud , adresa, , spisová značka, bod 23). Žalovaná si předmětný úvěr vzala na běžné výdaje domácnosti, z čehož vyplývá, že nutné výdaje není schopna ze svého příjmu hradit, natož ještě další splátky úvěru. Z tabulky umoření vyplývá, že se žalovaná alespoň z počátku snažila něco zaplatit, nebylo však v jejich finančních možnostech hradit dohodnuté splátky. Z uvedeného vyplývá, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., takže je smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V takovém případě je žalovaná povinna uhradit pouze poskytnutou jistinu v podobě přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila na svůj dluh částku 4 305 Kč a jistina činila 30 000 Kč, zbývá žalované zaplatit částku 26 695 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nezúčastnila soudního řízení, je v této věci pasivní, nebylo možno zjistit, jaké jsou v současné době její možnosti částku uhradit. Za těchto okolností soud stanovil roční lhůtu k plnění, což je doba dostatečná na to, aby žalovaná svůj dluh dle možností postupně splácela, nebo si opatřila finanční prostředky jiným způsobem (prodej nemovitých a movitých věcí, brigády, jiné zaměstnání atd.). Zároveň se jedná o lhůtu, která se výrazně nedotkne práv žalobkyně jako věřitele, neboť tato ve velkém měřítku podniká ve skupování dlužných spotřebitelských úvěrů a musí tedy počítat s velkým podnikatelským rizikem.8. Zčásti bylo řízení zastaveno podle § 96 odst. 2 o.s.ř., když v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky 26 695 Kč, neúspěch byl tedy z celkového předmětu včetně úroku a úroku z prodlení dopočítaných ke dni vydání rozhodnutí větší, žalované však žádné náklady řízení pro její neúčast nemohly vzniknout.