36 C 119/2024-37 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 60 476,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne , datum, . Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč v den uzavření smlouvy na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 13,9 % ročně a zaplatit poplatky dle ceníku žalobkyně. Úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částce 2 000 Kč ke každému 14.dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Na základě dodatku ke smlouvě došlo k červenci 2022 ke snížení splátky na 1 000 Kč a v září 2023 ke změně data splátky k 24. dni v měsíci. Žalovaný splátky hradil od , datum, do , datum, ; splátku splatnou , datum, neuhradil a neuhradil ani splátky následující. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný na dluh zaplatil celkem 27 000 Kč; dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z údajů které jí žalovaný sdělil – žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, nehradí jiné úvěry, jeho příjem mu chodí na účet a dosahuje částky 20 215 Kč měsíčně. Příjem žalobkyně ověřila z účtu žalovaného. Výdaje domácnosti, žalovaného a za jednu vyživovanou osobu určila žalobkyně dle expertní analýzy za použití statisticky podloženého modelu v částkách 9 170 Kč, 3 550 Kč a 2420 Kč. Současně zjistila, že žalovaný splácí již jiný úvěr ve splátkách ve výši 2 975 Kč měsíčně a má aktivní úvěrové rámce na 13 000 Kč.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě které žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. , č. účtu, (rámcová smlouva). Dne , datum, žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému téhož dne na jeho účet vyplacen úvěr ve výši 70 000 Kč (dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, výpis z účtu žalovaného). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 13,9% ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných ke každému 14. dni v měsíci po 2 000 Kč od , datum, (dodatek č. 2 k rámcové smlouvě, schválení úvěru, splátkový kalendář). Dne , datum, se žalobkyně se žalovaným dohodla na změně výšky splátek na částku 1 000 Kč od července 2022 (dodatek č. 7 k rámcové smlouvě). Dne , datum, se žalobkyně a žalovaný dohodli na novém datu pravidelné splátky – ke každému 21.dni v měsíci počínaje měsícem září 2022 (dodatek č. 9 k rámcové smlouvě). Dne , datum, se pak dohodli znovu na novém termínu splátek ke každému 24.dni v měsíci počínaje září 2022 (dodatek č. 10). Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne , datum, a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, a žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva). Celkem žalovaný na dluh uhradil částku 27 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný, a dále svých statistických modelů. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, nehradí jiné úvěry, jeho příjem chodí na účet a dosahuje částky 20 215 Kč měsíčně. Příjem žalobkyně ověřila z účtu žalovaného. Výdaje domácnosti, žalovaného a za jednu vyživovanou osobu určila žalobkyně dle expertní analýzy za použití statisticky podloženého modelu v částkách 9 170 Kč, 3 550 Kč a 2420 Kč. Současně zjistila, že žalovaný splácí již jiný úvěr ve splátkách ve výši 2 975 Kč měsíčně a má aktivní úvěrové rámce 13 000 Kč (úvěrová zpráva). Z výpisů z účtu žalovaného za období za období červen až srpen 2021 však nutné pravidelný výdaje žalovaného na bydlení, výživné a osobní potřebu nemohl zjistit; naopak z něho musela zjistit, že žalovaný každý měsíc končí na účtu v debetu (výpisy z běžného účtu žalovaného).6. Žalobkyně pak uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 27 000 Kč. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě banka neučinila; sice ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí. Pokud doopravdy nezjišťovala a tedy ani neověřila rovněž skutečné výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám žalovaný sdělil, s použitím statistických modelů, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaný bude schopen úvěr skutečně uhradit. Povinnost poskytovatele úvěru důkladně (tedy postupovat s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr pouze za situace, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet zahrnuje i to, že poskytovatel nevychází ze statistických modelů, ale z konkrétní situace žadatele o úvěr. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vy