36 C 142/2024-36 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 86 302,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., dne , datum, . Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 88 000 Kč bezhotovostně na její účet a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úroky v 48měsíčních splátkách po částce 3 114 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná přestala splátky hradit a dostala se do prodlení o délce 65 dnů, což vedlo k zesplatnění dluhu, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná od počátku na svůj dluh uhradila toliko částku 52 938 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 69 072,60 Kč a smluvní pokuty vyčíslené k , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z informací získaných z veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR), dále že je žalovaná zaměstnána u , právnická osoba, . s průměrnými měsíčními příjmy 57 546,50 Kč, což ověřila výpisy z jejího účtu za měsíce červen, červenec a srpen a září 2021. Ohledně výdajů pak vycházela z aktuální výše životního minima (částky 3 860 Kč).3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal v její nepřítomnosti, pouze za přítomnosti zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil.4. Po provedeném dokazování pak dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Společnost , právnická osoba, . a žalovaná spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta bezhotovostně téhož dne na účet č.01020863502/6100 částka 88 000 Kč (smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 28,93 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 3 114 Kč splatných ke každému 17.dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2021. žalovaná nehradila splátky pravidelně, uhradila celkem , hodnota, splátek (částku 52 938 Kč), poslední splátku v srpnu 2023 (historie splácení). Uvedená společnost proto dopisem ze dne , datum, žalované oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jí k úhradě celé dosud nesplacené částky (dopis ze dne , datum, ). Následně smlouvou ze dne , datum, pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni, žalované to oznámila dopisem ze dne , datum, (dopis ze dne , datum, ). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala před podáním žaloby (výzva ze dne , datum, ). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru z výše příjmů žalované, které ověřila z výpisů z jejího účtu vedeného u , Anonymizováno, . její příjmy se pohybovaly od června do září mezi částkou 49 379 Kč – 67 927 Kč a byly vypláceny Nemocnicí , právnická osoba, a.s. (výpisy z účtu žalované za červen až září 2021). Jakkoliv skutečně hrazené výdaje žalovanou na nutné náklady na bydlení, osobní výdaje a případně výživné nejsou z těchto výpisů seznatelné, je z nich však na první pohled seznatelné, že žalovaná, která měla bankou povolený kontokorent s limitem čerpání do 35 000 kč, každý z kalendářních měsíců, za který byl výpis pořízen, i přes vysoký příjem začínala čerpáním kontokorentu a končila opět jeho čerpáním; a to přesto, že ještě v průběhu všech 4 měsíců její příjem doplňovaly finanční prostředky získané jako úvěry od jiných nebankovních subjektů ve vyšších desítkách tisíc korun (v červenci 2021 to bylo dokonce celkem 86 000 Kč).6. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více, než uvedla žalobkyně.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; sice zřejmě ověřila příjmovou stránku žalované, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalované takový postup nestačí, zvláště za situace, kdy žalovaná sice doloží výši svých příjmů, ale z těchto listin vyplývá, že i přes jejich vysokou výši a další opakované úvěry od jiných nebankovních subjektů opakovaně žádá a čerpá finanční prostředky z jiných úvěrů a kontokorentu. Pokud ani za této situace nežádala od žalované informace o jejích skutečných výdajích (na bydlení, počet vyživovaných osob, na dopravu do zaměstnání apod.), a žádným způsobem tyto tvrzené výdaje pak neověřila, nepostupovala při ověřování její úvěruschopnosti s odbornou péčí a nemohla učinit relevantní závěr o tom, že žalovaná bude schopna i tento úvěr skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zák