36 C 163/2024-52 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 10 955,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela , datum, , a nepovolený debet, který žalované vznikl na běžném účtu č. , Anonymizováno, , který pro ni žalobkyně vedla na základě smlouvy o bankovních službách. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč bezhotovostně na účet žalované a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 11,5 % ročně a poplatky dle ceníku žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 730 Kč počínaje , datum, . Žalovaná uhradila 14 splátek; splátky nehradila řádně a včas, byla žalobkyní opakovaně k úhradě dlužných splátek vyzývána. Nakonec žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila, žalovanou o tom vyrozuměla a vyzvala ji k úhradě zbytku dluhu, který na jistině činil 6 934,99 Kč, na poplatcích za zaslání pěti upomínek 3 500 Kč a dále jej tvořil kapitalizovaný úrok do , datum, a kapitalizovaný úrok z prodlení do uvedeného data. Žalované dále na jejím běžném účtu, který pro ni zřídila a vedla žalobkyně na základě smlouvy o bankovních službách, vznikl v rozporu se zněním všeobecných obchodních podmínek banky, jež byly součástí smlouvy, nepovolený debet způsobený přečerpáním finančních prostředků z účtu ve výši 520,93 kč; jelikož žalovaná ani přes výzvu nepovolený debet neuhradila, žalobkyně odstoupila od smlouvy a účet ke dni , datum, zrušila. Dlužnou částku ve výši520,93 Kč převedla na zvláštní účet č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, . Žalovaná na své dluhy u žalobkyně dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z čestného prohlášení žalované o tom, že její příjmy ze závislé činnosti jsou 25 000 kč a ostatní příjmy činí 50 000 Kč. Ohledně jejích výdajů vycházela z částky 2 000 Kč (ostatní výdaje a výdaje na pojištění), výdaje na bydlení 5 156 Kč, životního minima 3 860 kč, ostatní závazky žalované 11 366 kč a dále ostatní závazky u žalobkyně 2 778 Kč. Údaje, které poskytla žalovaná, dále konfrontovala s výsledky statistických modelů.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavila. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně, soud proto věc proto projednal v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z tvrzení žalobkyně, obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.4. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta na účet č. , Anonymizováno, dne , datum, částka 15 000 Kč (smlouva o úvěru, výpis z účtu žalované). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 11,5% ročně splácet v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 730 Kč (smlouva o úvěru). Žalovaná zpočátku splátky hradila, uhradila celkem , hodnota, splátek, celkově uhradila 9 616,90 Kč. Do prodlení se dostala se splátkou splatnou v lednu 2023, žalobkyně ji dopisem ze dne , datum, k úhradě dlužné splátky vyzvala (historický výpis z úvěrového účtu, dopis ze dne , datum, ). Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a , datum, (výzvy k úhradě).Poté dluh ke dni , datum, zesplatnila (oznámení o zesplatnění dluhu) a žalovanou k úhradě dluhu vyzvala (výzva14.12.2023). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná. Žalovaná žalobkyni sdělila, že má měsíčné příjmy v celkové výši 75 000 Kč, které žalobkyně neověřila, resp. žalovaná je doložila „čestným prohlášením“. Žalovaná uvedla, že je svobodná a žije v nájmu, nejvyšší dosažené vzdělání má základní. Ohledně výdajů žalované vycházela žalobkyně z toho, že má měsíční splátky na jiné úvěry ve výši 11 366 Kč, splátky u žalobkyně na jiné produkty 2 776 Kč. Žalovaná dále prohlásila, že její měsíční výdaje jsou 3 000 Kč, z toho 1 000 Kč na bydlení a 2 000 Kč ostatní výdaje včetně výživného. Při posuzování úvěruschopnosti žalované tedy tyto výdaje modelově navýšila, jak jsou tyto částky uvedeny v odstavci 1 odůvodnění tohoto rozsudku (report o průběhu schválení úvěru). Žalovaná se žalobkyní dále dne , datum, uzavřeli smlouvu o bankovních službách, na základě které žalobkyně pro žalovanou zřídila a vedla účet č. , č. účtu, ; součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky banky a ceník banky (smlouva o bankovních službách). Žalovaná v rozporu s uzavřenou smlouvou přečerpala peněžní prostředky na běžném účtu do nepovoleného debetu ve výši 520,93 Kč, který k výzvě žalobkyně neuhradila (výpis z účtu žalované za červen 2023, výzva k úhradě). Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a účet ke dni , datum, zrušila (dopis ze dne , datum, ). žalované pak oznámila, že byl účet zrušen a dlužná pohledávka převedena na zvláštní účet u žalobkyně, k úhradě dluhu ji znovu vyzvala (dopis ze dne , datum, ). K úhradě obou pohledávek žalobkyně žalovanou vyzývala ještě před podáním žaloby (předžalobní výzva ze , datum, ).6. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila celkem 9 616,90 Kč, na svůj druhý dluh vzniklý nepovoleným debetem ničeho. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě žalující banka neučinila; ohledně příjmové stránky žalované vystačila toliko s čestným prohlášením žalované, aniž by ověřila zaměstnavatele, pracovní smlouvu, výplatní pásky apod. a aniž by zjišťovala zdroj jiných příjmů žalované, s nimiž v rámci posuz