36 C 198/2024-65 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 41 500,11 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) dne , datum, . Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč na bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 17,90% ročně a sjednanými poplatky v 60 pravidelných měsíčních splátkách po částce 1 774 Kč, když první splátka byla splatná , datum, a splátky byly hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Žalovaný pak měl povinnost zajistit na svém účtu dostatek finančních prostředků v den splatnosti každé splátky. Žalovaný nesplácel řádně a včas a ocitl se v prodlení; ani přes opakované upozornění banky žalovaný dlužné splátky neuhradil, s účinností ke dni , datum, pak došlo k zesplatnění úvěru. O tom byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení jistina dluhu činila 41 500,11 Kč, a úroky a úroky z prodlení ke dni , datum, činily 207,57 Kč a 3 346,03 Kč. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky již neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný, který deklaroval svůj příjem na 53 000 Kč měsíčně, což ověřila statistickým nástrojem, jež určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Započetla pak příjem 50 000 Kč. Výdaje deklarované žalovaným z důvodu obezřetnosti navýšila na 28 000 Kč z toho měly činit výdaje na bydlení, včetně hypotéky, 9 000 Kč, výdaje na živobytí 7 000 Kč a ostatní výdaje 12 000 Kč. Dále provedla lustraci v rejstříku BRKI a SOLUS bez negativních záznamů a dluhů po splatnosti. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na dluh uhradil celkem částku 47 377,50 Kč.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti, když k jednání se dostavil zástupce žalobkyně.4. Po provedeném dokazování pak dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb a dále smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy o poskytování bankovních služeb byl žalovanému zřízen u banky účet č. , č. účtu, a na něj byla bankou žalovanému téhož dne vyplacena částka 70 000 Kč (smlouva o úvěru, výpis z účtu žalovaného, smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v měsíčních splátkách po 1 774 Kč (smlouva o úvěru). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je podnikatel, jeho příjmy dosahují 53 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení u něho činí 9 000 Kč, výdaje na živobytí 7 000 Kč, rodinné náklady a ostatní výdaje 12 000 Kč; žalovaný uvedl, že žije v nájmu, je ženatý a má dosažené vzdělání základní (protokol o ověřování úvěruschopnosti, průběh posuzování žádosti bankou). V rejstříku SOLUS a BRKI nebyl v době jeho žádosti nalezen žádný negativní záznam, toliko že byl žadatelem o spotřební úvěr ve výši 1000 000 Kč , datum, (výstupy z rejstříku SOLUS a BRKI). Žalovaný dluh splácel nepravidelně, banka mu dopisem ze dne , datum, sdělila, že došlo k okamžitému zesplatnění dluhu (výpis z účtu žalovaného, sdělení banky o zesplatnění závazku, podací arch). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla následně smlouvou ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek, seznam, potvrzení úplaty za postoupení); žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (výzva k plnění, podací lístek z , datum, ).6. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než uvedla v žalobě žalobkyně.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů, a postup s odbornou péčí v sobě zahrnuje ověření konkrétní majetkové situace žadatele o úvěr, tedy jak aktuální příjmy, tak aktuální výdaje žadatele, které je potřeba komplexně ověřit. To však v daném případě banka neučinila ani ve vztahu k příjmům žalovaného, tak ani ve vztahu k jeho výdajům; vycházela toliko z údajů, které jí žalovaný sdělil, které nijak neověřila; ověření statistickými údaji o možných výdělcích či výdajích pak dle názoru není ani postačující ani o majetkové situaci žalovaného nijak vypovídající. Takový postup banky před poskytnutím úvěru lze mít za liknavý, když liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, a to jak příjmů )výplatní pásky, pracovní smlouva, daňové přiznání) včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní