36 C 219/2024-87 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 30 026 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 30.11.2020. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 16 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen dle smlouvy na účet dne 1.12.2020. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem za jejich půjčení ve výši 54,23 % ročně v 36 měsíčních splátkách po částce 1 035 Kč počínaje 14.1.2021. Součástí splátky bylo i pojištění schopnosti splácet ve výši 127 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do prodlení o délce 65 dnů se dostal se splátkou č. , hodnota, splatnou dne 14.10.2021; v souladu se smluvním ujednáním tak došlo k zesplatnění dluhu ke dni 10.1.2024. žalovaný do zesplatnění uhradil celkem 13 350,47 Kč. Neuhrazená zůstala nová jistina ve výši 20 480,53 Kč (její součástí se stal i úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru). Žalobkyně dále uplatnila nárok na smluvní pokuty ve výši 747 Kč (za prodlení o délce 30 dnů se splátkami č., hodnota, , 10 a 14 po částce 249Kč), ve výši 0,1% denně z jistiny úvěru od 12.1.2024 do podání žaloby ve výši 3 399,68Kč a na náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se zaplacením splátky 15 dnů za 27 splátek po 200 Kč, celkem ve výši 5 400 Kč. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že hodnotila žalovaného dle údajů, které jí sdělil, a prověřila jeho platební morálku prostřednictvím registrů SOLUS a NRKI. Žalovaný uvedl, jeho náklady na bydlení činí 2 603 Kč (nájemné a inkaso); žalobkyně vycházela z toho, že každý jedná v právním styku poctivě. Tyto náklady tedy neprověřovala. Žalovaný neuvedl, že by měl vyživovací povinnost k jiné osobě. V rámci dalších výdajů pak započetla žalovanému částku 3 860 Kč podle zákona o životním a existenčním minimu. Žalovaný dále uvedl, že jeho příjmy jsou ze zaměstnání a činí 18 209 Kč a je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . žalobkyně tak neměla pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 20.9.2024, se ani bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti, když k jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně.4. Po provedeném dokazování pak dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 30.11.2020 uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č.02361300163/0800 dne 1.12.2020 částka 16 000 Kč (smlouva o úvěru, oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, občanský průkaz žalovaného, doklad o odeslání 1kč z účtu žalovaného). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 54,23% splácet v 36 měsíčních splátkách po 1 035 Kč, když první splátka byla splatná dne 14.1.2021 a poslední splátka měla být splatná dne 14.12.2023 (smlouva o úvěru, splátkový kalendář). Žalovaný se rovněž přihlásil k pojištění splácet úvěry (přihláška žalovaného do skupinového pojištění). Žalovaný splátkový kalendář nedodržoval, opakovaně se dostal s platbami do prodlení, o čemž byl opakovaně vyrozuměn a upozorněn i na možnost zesplatnění úvěru (výzvy k zaplacení ze dne 14.9.2021, 15.11.2021, 10.1.2024, dodejky). Dopisem ze dne 10.1.2024 byl žalobkyní vyzván k okamžité úhradě dluhu, když se dostal do prodlení se splátkou o délce 65 dnů (dopis ze dne 10.1.2024, dodejka). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala (předžalobní výzva ze dne 6.6.2024, podací arch). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný. Žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na hlavní pracovní poměr, jeho měsíční příjmy dosahovaly částky 18 209 Kč. Uvedl v žádosti o úvěr, že je svobodný, nežije ve společné domácnosti s partnerkou a bydlí ve státním / obecním bydlení. Příjmy si žalobkyně ověřila z účtu žalovaného; v srpnu 2020 obdržel od zaměstnavatele částku 23 803 kč, v červenci 2020 částku 24 836 Kč. Jeho pravidelné měsíční výdaje však žádným způsobem neověřila; vycházela z výše výdajů, které v žádosti uváděl žalovaný, kdy své náklady na bydlení určil pouze 2 603 Kč zahrnující nájem včetně inkasa energií. K tomu připočetla životní minimum ve výši 3 860 Kč.6. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě žalobkyně neučinila; sice zřejmě ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám sdělil, popř. statistických údajů a částky životního minima, ačkoliv již jejich nízká výše mohla vzbudit určité pochybnosti, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaný bude schopen úvěr skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho