36 C 231/2024-54 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 35 538,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . dne , datum, . Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 26 000 Kč převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 26,43% ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po částce 1 564 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas, se splátkou se ocitla v prodlení 65 dnů, proto byl úvěr zesplatněn; žalovaná byla dopisem ze dne , datum, vyzvána k jeho celé úhradě, včetně smluvních pokut. Dlužná částka je tvořena jistinou úvěru a k ní přirostlým úrokem ke dni zesplatnění ve výši 27 878,03 Kč, smluvní pokutou ve výši 998 Kč za dvě splátky v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z jistiny od , datum, , datum, , úroky a úroky z prodlení. Žalovaná na pohledávku uhradila částku 18 969 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena s účinností k , datum, na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem z , datum, . Žalovaná na svůj dluh dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaná sdělila, že je zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 28 161,75 Kč, což ověřila potvrzením o přijetí mzdy. Výdaje žalované byly odhadem stanoveny na částku 4 250 Kč, jež je dle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu životním minimem.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavila. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Společnost , právnická osoba, . a žalovaná spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta na účet č. , č. účtu, dne , datum, částka 26 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 564 Kč. První splátka pak vycházela na den , datum, (smlouva o úvěru). Žalovaná splátky nehradila řádně a včas; dostala se do prodlení se splátkou splatnou , datum, o délce 65 dnů, až došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění dluhu, což jí bylo oznámeno dopisem ze dne , datum, (oznámení zesplatnění pohledávek, dodejka). Žalovaná uhradila na dluh celkem částku 18 969 Kč (platební historie). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . s průměrným měsíčním příjmem 28 161,75 Kč. Příjmy si uvedená společnost ověřila. Pravidelné měsíční výdaje žalované však stanovila toliko odhadem a navíc pouze na částku životního minima 4 250 Kč, když v této částce mají být zřejmě zahrnuty jak náklady na bydlení, tak dopravu, jídlo aj. (hodnocení klienta). Uvedená společnost si vyžádala rovněž od žalované výpisy z účtu č. , č. účtu, za měsíce květen, duben a březen a únor 2022, nicméně z nich nejen nejsou patrné žádné pravidelné platby např. na bydlení a jiné pravidelné výdaje žalované, co je z nich však patrné je skutečnost, že žalovaná pravidelně a opakovaně sázela a splácela již v té době jiné úvěry (výpisy z účtu žalované). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni (společné prohlášení o postoupení pohledávek, seznam), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne , datum, a podací lístek).6. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice zjistila od žalované a také ověřila její příjmovou stránku, nicméně tou výdajovou se nijak nezaobírala; žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by zjišťovala rovněž náklady žalované na bydlení, dopravu, jiné její náklady a jiné úvěry, nadto aby tyto částky, které by od žalované získala, jakkoliv ověřovala. Při úvaze, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit, vycházela dle žalobkyní uvedených tvrzení jen částky životního minima stanoveného zákonem. Takový postup však pro reálné a relevantní ověření úvěruschopnosti spotřebitele není dostačující. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná, která obdržela na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 26 000 Kč, uhradila na tento dluh dosud toliko částku 18 969 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 7 031 Kč a ve zbytk