36 C 259/2024-32 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 709,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, dne , datum, . Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,70 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a odměnou za flexibilní a pohodlné splácení ve výši 2 316 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v 52týdenních splátkách po částce 394 Kč konče poslední splátkou splatnou dne , datum, . Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena s účinností k , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z , datum, . Žalovaný na svůj dluh neuhradil nic ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem 16 750 Kč, což ověřila výplatními páskami. Výdaje žalovaného byly odhadem stanoveny na částku 3 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost ani jiný dluh a že žije v nájmu.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Společnost , právnická osoba, a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 10 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 52týdenních splátkách po 394 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den , datum, (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný neuhradil na dluh ničeho (tabulka umoření dluhu). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán, pracovní zařazení neuvedl, s měsíčním příjmem 16 750 Kč. Příjmy si uvedená společnost (zřejmě) ověřila z výplatní pásky žalovaného, tyto však soudu nepředložila. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného stanovila odhadem na částku 3000 Kč, když v této částce má být zahrnuto nájemné, neboť žalovaný uvedl, že žije v nájmu. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uváděl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost ani žádné další úvěry či půjčky (Žádost o spotřebitelský úvěr – zákaznická karta). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaný o tom byl vyrozumět dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne , datum, a podací lístek).5. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh cokoliv uhradil.6. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice v žádosti o spotřebitelský úvěr zaškrtla, že ověřila příjmovou stránku žalovaného z výplatních pásek, ale výdajovou stránku žalovaného nijak neprověřovala; vycházela z výdajů stanovených odhadem na částku 3 000 Kč, v nichž měly být zahrnuty jak nutné výdaje na potraviny, dopravu do zaměstnání, tak výdaje spojené s nájemním bydlením a ostatní výdaje. Bez dalšího se pak taková částka jeví soudu jako značně podhodnocená. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil, když tímto způsobem nemohla učinit relevantní závěr o tom, že žalovanému může úvěr poskytnout. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..13. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 10 000 Kč a neuhradil na tento dluh dosud nic. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.14. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve lhůtě 60 dnů od práv