36 C 267/2024-42 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 108 436 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smluv o úvěru, které s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost dne , datum, a dne , datum, . Na základě první úvěrové smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s pevným úrokem a poplatky, celkem se zavázal vrátit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po částce 1 992 Kč konče poslední splátkou splatnou dne , datum, . Žalovaný dluh zcela neuhradil ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradil částku 11 500 Kč. Na základě druhé úvěrové smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, rovněž v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem a poplatky v celkové výši 74 368 Kč ve 14 měsíčních splátkách po částce 5 312 Kč konče poslední splátkou splatnou dne , datum, . Žalovaný dluh zcela neuhradil ani po splatnosti poslední splátky, na tento dluh celkem uhradil částku 12 320 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny s účinností k , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z , datum, . Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrových smluv doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že je žalovaný v invalidním důchodu a je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s měsíčními příjmy 32 101 Kč, což ověřila jak výplatními páskami, tak z oznámení České správy sociálního zabezpečení. Ohledně výdajů žalovaného vycházela částky, kterou v žádosti uvedl, a to 9 000 Kč, když žalovaný dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 15 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den , datum, (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 11 500 Kč (tabulka umoření dluhu). Společnost , právnická osoba, . a žalovaný spolu dále dne , datum, uzavřeli další smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 40 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 14 měsíčních splátkách po 5 312 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den , datum, (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 12 320 Kč (tabulka umoření dluhu). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný v době podání obou žádostí o úvěr pobíral invalidní důchod ve výši 12 498 Kč; při druhé žádosti o úvěr dále uváděl, že má dále i příjem ze zaměstnání ve výši 19 603 Kč, pracovní poměr však měl sjednán na dobu určitou. Příjmy si uvedená společnost ověřila z výplatní pásky žalovaného a oznámení České správy sociálního zabezpečení (potvrzení o připsání mzdy na účet, pracovní smlouva, oznámení České správy sociálního zabezpečení). Pravidelné měsíční výdaje žalovaného však nijak ověřeny nebyly; žalovaný v žádosti o první z úvěrů uvedl, že tyto výdaje má ve výši 8 000 Kč, z toho 3 000 Kč jsou splátky na stávající půjčky. Toliko částku 1 000 Kč uváděl, že jsou jeho výdaje na bydlení, že žije u rodičů. , adresa, 000 Kč mu pak má vystačit na jídlo, dopravu a jiné osobní náklady. Ve druhé žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou 9 000 Kč, z toho 2 000 Kč na splátky stávajících půjček a 3 000 Kč na bydlení a energie, ohledně bydlení již uváděl, že žije v nájmu. Zůstala pak dále částka 4 000 Kč na stravu a ostatní osobní výdaje. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uváděl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Pohledávky z úvěrových smluv byly smlouvou ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaný o tom byl vyrozumět dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne , datum, a podací lístek).5. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.6. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platné smlouvy o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu a to hned 2x. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice ověřila příjmovou stránku žalovaného z výplatních pásek a od České správy sociálního zabezpečení, nicméně ohledně té výdajové stránky se spokojila pouze s tím, co osobě žalovaný sdělil; neověřila, že žalovaný skutečně žije u rodičů a jeho výdaje na bydlení jsou proto odůvodněně nízké, neověřila následně ani před poskytnutím druhého úvěru, kolik žalovaný skutečně na nájem hradí. S ohledem na to že samotné příjmy žalovaného byly nízké a žalovaný v žádostech uváděl, že hra