12 C 174/2025-44 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 25 388 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:4. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, , dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 27 888 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 1 992 Kč (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, , a žalovanou). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, z níž vyplývá, že žalovaná bydlí s rodiči, nemá vyživovací povinnosti, pobírá mzdu ve výši 21 512 Kč měsíčně, na jiné půjčky splácí 3 000 Kč měsíčně a její odhadované výdaje činí 9 400 Kč měsíčně. (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne , datum, a z výplatních pásek). Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno z dopisu ze dne ze dne , datum, adresovaného žalované). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Podle názoru soudu byl v daném případě právním předchůdcem žalobce dostatečně zjištěn a ověřen příjem žalované ve výši cca 20 000 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů žalované však nelze na základě žalobcem předložených důkazů konstatovat, že tyto byly dostatečně ověřeny a že se právní předchůdce žalobce pouze nespolehl na informace sdělené žalovanou. Žalovaná měla sice měsíční příjem, ale i za takové situace bylo potřeba zabývat se tím, zda majetková situace žalované skutečně umožňuje splácet úvěr. Pokud se právní předchůdce žalobce v tomto pouze spokojil se sdělením žalované, tak nelze konstatovat, že by posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Soud vyzval žalobce v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem, na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány měsíční výdaje žalované, taktéž soud žalobce poučil o následcích nesplnění této výzvy v podobě nebezpečí pro žalobce nepříznivého rozhodnutí. Žalobce uvedl, že jinými tvrzeními ani důkazy již v tomto nedisponuje.8. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo žalobcem prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je smlouvu o úvěru nutné posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovanou byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalované byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaná podle tvrzení žalobce zaplatila z titulu uvedené smlouvy částku 10 000 Kč, z tohoto důvodu bylo podané žalobě soudem vyhověno co do zaplacení částky 5 000 Kč jakožto zbylé části prostředků poskytnutých žalované, které z její strany dosud zůstaly nezaplaceny. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, tvrzení žalobce nevyvrátila. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, kdy podle názoru soudu je žalovaná schopna zaplatit poskytnuté prostředky spíše ve splátkách v řádech nižších tisícikorun, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnuté prostředky ve výši 23 600 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalované), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.10. S ohledem na konstatov