12 C 226/2025-84 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 67 220 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 9. 2023 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní.2. Žalobkyně uvedla, že posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Žalovaný byla dotazován na své rodinné i majetkové poměry, tyto informace byly zaznamenány do formuláře hodnocení klienta ze dne 7. 9. 2023. V rámci hodnocení klienta žalovaný uvedl, že pobírá mzdu ve výši 28 000 Kč čistého měsíčně, nemá vyživovací povinnosti a nemá úvěr či zápůjčku u jiné společnosti. Majetkovou situaci žalovaného ověřila žalobkyně z potvrzení zaměstnavatele o výši mzdy za měsíc červen a srpen 2023. Zároveň bylo nahlédnuto do insolvenčního rejstříku a ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 7. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnuté prostředky spolu s poplatky za poskytnutí úvěru v celkové výši 97 524 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 3 087 Kč (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 9. 2023 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, z níž vyplývá, že žalovaný hradí nájemné, nemá vyživovací povinnost, pobírá mzdu ve výši 28 000 Kč měsíčně, nemá jiné závazky a jeho odhadované výdaje činí 4 860 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši mzdy od zaměstnavatele žalované má soud za zjištěné, že žalovaný za měsíc červen 2023 pobral mzdu ve výši 23 940 Kč a za měsíc srpen 2023 ve výši 24 607 Kč. Žalobkyně žalovaného také lustrovala v registru SOLUS a NRKI. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání).6. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.8. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobkyně před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Podle názoru soudu byl v daném žalobkyní dostatečně zjištěn a ověřen příjem žalované. Ohledně měsíčních výdajů žalované však nelze na základě žalobkyní předložených důkazů konstatovat, že tyto byly dostatečně ověřeny a že se žalobkyně pouze nespolehla na informace sdělené žalovanou. Žalovaná měla sice měsíční příjem, ale i za takové situace bylo potřeba zabývat se tím, zda majetková situace žalované skutečně umožňuje splácet úvěr. Pokud se žalobkyně v tomto pouze spokojila se sdělením žalované, tak nelze konstatovat, že by posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Soud vyzval žalobkyni v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem, na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány měsíční výdaje žalované, taktéž soud žalobkyni poučil o následcích nesplnění této výzvy v podobě nebezpečí pro žalobkyni nepříznivého rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že jinými tvrzeními ani důkazy již v tomto nedisponuje.9. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo žalobkyní prokázáno, že by posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je smlouvu o úvěru nutné posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Žalovanému byly žalobkyní poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil z titulu uvedené smlouvy částku 12 348 Kč, z tohoto důvodu bylo podané žalobě soudem vyhověno co do zaplacení částky 27 652 Kč jakožto zbylé části prostředků poskytnutých žalované, které z její strany dosud zůstaly nezaplaceny. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, tvrzení žalobkyně nevyvrátila. Co do zbylé části žalobkyní požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.10. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy podle názoru soudu je žalovaný schopen zaplatit poskytnuté prostředky spíše ve splátkách v řádech nižších tisícikorun, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poskytnuté prostředky ve výši 27 652 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.11. S ohledem na kon