12 C 299/2025-25 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 24 060,63 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 56 592 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 1 298 Kč (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným ve Smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z níž vyplývá, že žalovaný má náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, má příjem ve výši 25 193 Kč měsíčně, nemá jiné pravidelné finanční závazky. (Zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobkyně před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle názoru soudu nebyl v daném případě dostatečně zjištěn a ověřen příjem žalovaného. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného však nelze na základě žalobcem předložených důkazů konstatovat, že tyto byly dostatečně ověřeny a že se právní žalobkyně pouze nespolehla na informace sdělené žalovaným. Pokud se žalobkyně v tomto pouze spokojila se sdělením žalovaného o příjmech a výdajích na bydlení, tak nelze konstatovat, že by posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Soud chtěl na jednání vyzvat žalobkyni v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem, na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně se na jednání nedostavila, proto ji soud nemohl řádně poučit a vystavila se tak nebezpečí pro žalobkyni nepříznivého rozhodnutí.8. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo žalobkyní prokázáno, že by posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je smlouvu o úvěru nutné posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Žalovanému byly žalobkyní poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil z titulu uvedené smlouvy částku 35 046 Kč, z tohoto důvodu byla podaná žaloba zamítnuta, neboť neexistují zbylé části prostředků poskytnutých žalovanému, které z jeho strany dosud zůstaly nezaplaceny. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobkyně nevyvrátil. Co do zbylé části žalobkyní požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějším účastníkem je žalovaný a měl by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Žalovaný však zůstal ve věci zcela nečinný a žádné náklady mu nevznikly, proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.