27 C 283/2025-39 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 37 354,44Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , a.s.2. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace sdělené žalovaným a provedl lustrace žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce sdělil, že pobírá příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného byla stanovena na částku 15 000 Kč na základě informací sdělených žalovaným a statistických údajů.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , a.s., dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému revolvingový úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč a možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky úvěru spolu se sjednaným úrokem, a to ve splátkách po 918 Kč měsíčně ( zjištěno ze smlouvy o úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, ). Žalovaný na základě shora uvedené smlouvy čerpal peněžní prostředky ve výši 65362 Kč a splatil 41263 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, z níž vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán s příjmem ve výši 30 000 Kč měsíčně, bydlel v nemovitosti, kterou splácel, byl ženatý, měl dvě vyživovací povinnosti a splácel jiné závazky částkou ve výši 10 000 Kč měsíčně (zjištěno z žádosti o úvěr). Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z čestného prohlášení právního předchůdce žalobce a písemného oznámení o postoupení pohledávky adresovaného žalovanému ze dne , datum, ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.8. V souladu se závěry soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.9. S ohledem na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem, zabýval se soud z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Z provedeného dokazování takový závěr učinit nelze. Již z tvrzení žalobce vyplývá, že právní předchůdce žalobce vyšel při posouzení majetkové situace žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy v podstatě pouze z informací sdělených žalovaným a ze statistických údajů. Takový postup nelze považovat za posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, neboť konkrétní žalovaným sdělené příjmy a výdaje žalovaného nebyly ověřeny. Navíc měl žalovaný již jiné závazky, které splácel částkou ve výši 10 000 Kč měsíčně, což je s ohledem na příjem žalovaného poměrně vysoká splátka. Na základě informací od žalovaného ohledně jeho majetkové situace, když tyto informace nebyly řádně ověřeny, nebylo možné konstatovat, že žalovaný byl schopen dalšího dluhového zatížení.10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce nebyla úvěruschopnost žalovaného posouzena s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Je nutné zohlednit, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 65362 Kč a žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku 41263 Kč, žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci částku 24 099 Kč jakožto zbylou část poskytnutých a nezaplacených prostředků, co do této částky soud proto podané žalobě vyhověl. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobce ani jím předložené důkazy nevyvrátil. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.11. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavil a soud jej proto nemohl poučit ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně svých současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu s ohledem na shora uvedené nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel z příjmu sděleného žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru ve výši 30 000 Kč, dále soud zohlednil skutečnost, že žalovaný v době uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru již hradil jiné závazky a taktéž soud přihlédl k tomu, že v mezidobí od roku 2020, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně podstatně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ), proto má soud za to, že je na místě uložit žalovanému zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve splátkách po 2000 Kč měsíčně, takovou dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud ne