31 C 333/2025-38 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 571 330,67 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, pod č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 625 413 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o účelovém úvěru a o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 625 413 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 10,98 % ročně, a to ve 120 měsíčních splátkách ve výši 9 339 Kč splatných vždy každého 15. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. (Zjištěno z úvěrové smlouvy a úvěrových podmínek).5. Žalovaná svůj závazek nesplnila a poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky řádně a včas nezaplatila. Žalobkyně tak využila svého práva ze smlouvy a úvěr dne , datum, zesplatnila. Žalovaná na svůj dluh doposud celkem uhradila částku 173 402 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad a výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobkyní shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované.8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).12. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaná sdělila, když tyto údaje dále ověřila výpisy z účtu žalované za tři měsíce předcházející datu poskytnutí úvěru. Z těchto žalobkyní k důkazu předložených výpisů z účtu žalované vyplývá, že v měsíci prosinci roku 2022 příjem žalované ze zaměstnání činil 26 153 Kč, počáteční zůstatek na účtu žalované činil minus 8 807,71 Kč a konečný zůstatek minus 7 308,36 Kč. Na splátkách na úvěry, které byly žalobkyní poskytnutým úvěrem konsolidovány, žalovaná v daném měsíci vynaložila 7 474,54 Kč, roční obrat za rok 2022 na účtu žalované činil minus 28 632,50 Kč. Žádné mimořádné výdaje v daném měsíci nejsou z výpisu z účtu žalované patrné. V měsíci lednu 2023 byla situace obdobná. Na úvěry žalovaná vynaložila stejnou částku, její počáteční zůstatek na účtu činil minus 7 308,36 Kč a konečný zůstatek minus 8 592,39 Kč. Příjem žalované ze zaměstnání činil 21 350 Kč. Podobná pak byla situace žalované i v měsíci únoru roku 2023, na splátku úvěrů opět vynaložila stejnou částku, její příjem ze zaměstnání činil 20 888 Kč, dále jí bylo ČSOB Pojišťovnou a.s. vyplaceno pojistné plnění ve výši 4 000 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované činil minus 8 592,39 Kč a konečný zůstatek minus 7 240,15 Kč. (Zjištěno z úvěrové zprávy, ověření bonity MLS, karty klienta a výpisů z účtu žalované.)13. Z výše uvedeného je zřejmé, že již před poskytnutím úvěru nebyla žalovaná schopna splácet své závazky, její účet po dobu minimálně tří měsíců před poskytnutím úvěru vykazoval záporný zůstatek, a to vše za situace, kdy měsíční splátky všech jejích úvěrů činily 7 474,54 Kč. Z výpisů z účtu přitom vyplývá, že žalobkyně neměla v uvedené době žádné mimořádně vysoké výdaje, výběry v hotovosti se pohybují v řádech jednotek tisíců korun, platby kartou jsou pak obvykle v řádu stovek korun a v naprosté většině v běžných obchodech jako Globus, Jednota, Lidl, Kik, Pepco nebo lékárna či autoservis a lze je přičíst běžným nutným výdajům, pravidelné a zjevně nutné jsou rovněž výdaje označené jako „stravné + ubytování“ zasílané střední škole VOŠS a SPGŠ v Prachaticích. Nová splátka úvěru poskytnutého žalobkyní přitom měla činit 9 339 Kč a žalobkyně tedy nemohla oproti zjevné realitě pouze na základě svých statistických modelů důvodně předpokládat, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splácet. Doložené výpisy z účtu naopak svědčily o tom, že toho schopna nebude. I s tímto vědomím žalobkyně žalované úvěr poskytla. Lichý je pak argument žalobkyně, že žalovaná následně po dobu dvou let úvěr splácela, což by mělo o její úvěruschopnosti svědčit. Tato skutečnost jedna nijak nezbavuje žalobkyni jejích zákonných povinností, nemůže zpětně zhojit absolutní neplatnost smlouvy pro nedodržení zákonných povinností na straně žalobkyně při jejím uzavírání, a jednak o úvěruschopnosti žalované nijak nevypovídá, neboť žalovaná tak mohla činit například za cenu dalších úvěrů (což se v tomto případě i stalo, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že , datum, žalovaná čerpala úvěr od společnosti , Anonymizováno, ).14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu dosud nezaplacené jistiny ve výši 452 011 Kč proto soud žalobě vyhověl, když s ohledem na shora uvedené žalovanou doposud poskytnuté plnění započetl pouze na jistinu.15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 5 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je část