36 C 199/2025-116 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 382 311,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 20.6.2022. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 450 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve výši 8,60 % ročně a poplatky dle ceníku žalobkyně vrátit v 96měsíčních anuitních splátkách po 6 548 Kč, když první splátka byla splatná dne 15.8.2022. Žalovaný splátky nehradil, jak se zavázal, uhradil pouze 22 splátek. Žalobkyně nejprve žalovaného upozornila na to, že v případě, že splátku po splatnosti neuhradí, dojde k zesplatnění celého dluh dle podmínek žalobkyně. Protože žalovaný dlužné splátky neuhradil, dopisem ze dne 11.12.2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, který k datu podání žaloby činí na jistině 374 984,80 Kč, na poplatcích 7 326,88 Kč, na úroku 26 786,08 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 9 233,78 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že žalovaný prohlásil, že jeho měsíční příjem činí 28 619 Kč a je zaměstnán jako pekař/míchač v , Anonymizováno, Uvedl dále, že je svobodný, bezdětný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije v nájmu a hradí za bydlení 6 000 Kč. Dále hradí pojištění ve výši 1 040 Kč a ostatní výdaje má ve výši 200 Kč. Žalovaný sdělil, že nemá žádný další spotřebitelský úvěr, žalobkyně v systému zjistila, že hradí splátku na jiný úvěr ve výši 1 796 Kč měsíčně. Výdaje žalobkyně porovnala s údaji vyplývajícími z analytických dat Českého statistického úřadu. Dále žalovaného lustrovala v rejstřících BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které se konalo dne 29.8.2025 a dne 28.11.2025, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 20.6.2022 uzavřeli smlouvu o bankovních službách, na základě které žalobkyně žalovanému zřídila a vedla pro něho běžný účet č. , č. účtu, , k němuž mu vydala debetní kartu (smlouva o bankovních službách). Téhož dne spolu účastníci dále uzavřeli smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na úvěrovém účtu ve výši 450 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru, potvrzení o čerpání úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 96 měsíčních splátkách po 6 548 Kč od 15.8.2022 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dlužných splátek (historický výpis z úvěrového účtu, dopisy z 10.6.2024, 19.6.2024, 19.7.2024). Naposledy jej žalobkyně vyzývala dopisem ze dne 23.10.2024 (výzva k úhradě). Žalobkyně nakonec úvěr zesplatnila ke dni 11.12.2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Před podáním žaloby žalovaného znovu k jeho úhradě vyzvala (předžalobní výzva ze dne 14.2.2025). Žalovaný na dluh uhradil částku 153 266,58 Kč.6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán jako pekař/míchač v , Anonymizováno, na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 28 619 Kč. Příjmy si žalobkyně ověřila. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalovaného vycházela z toho, co jí o sobě žalovaný sdělil – že je svobodný, bezdětný, bez vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu, výdaje spojené s bydlením má ve výši 6 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje činí 200 Kč a hradí pojištění 1 040 Kč; k tomu žalobkyně připočetla životní minimum ve výši 4 250 Kč a splátku jiného úvěru 1 796 Kč. Výdaje takto porovnala se statistickými a demografickými údaji a provedla dále lustraci žalovaného v registrech BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR (úvěrová zpráva, výpisy z registrů)7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než žalobkyně tvrdila.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě prokázáno nebylo; žalobkyně sice zjišťovala od žalovaného údaje o jeho příjmech, výdajích, zdroji jeho příjmů a formě bydlení, zcela zřejmě ověřila i žalovaným tvrzenou výši jeho příjmů. Nicméně pokud jde o výdajovou stránku žalovaného a jím tvrzené výdaje, tyto ve skutečnosti neověřila. Využití statistických a demografických údajů pak dle názoru soudu nepostačuje k tomu, aby mohly být poměry žalovaného řádně osvědčeny, zvláště za situace, kdy je poskytován vyšší úvěr. V takovém případě by i prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr mělo být důkladnější, než žalobkyně učinila, a mělo by zahrnovat vyžádání dokladů o skutečných výdajích, zejména těch na bydlení, tj. prokazujících výši nájmu, energií, vodného a stočného. Nelze vycházet jen z objektivně ničím nedoloženého prohlášení žadatele o úvěr o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, když statistické a demografické údaje nemohou vypovídat o konkrétní situace žadatele. Teprve řádným zjištěním a ověřením příjmů a výdajů žadatele lze tyto dvě položky spolu porovnat a učinit relevantní závěr o tom, zda bude schopen úvěr skutečně splácet. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil, popř. statistických údajů. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a §