36 C 219/2025-96 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 43 584 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela dne 20.6.2022. Na základě této smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, který jí dne 21.6.2022 zaslala na účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 47,52 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 1 603 Kč (včetně splátky za pojištění) od 17.7.2022. Žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu požádala o bezúplatný odklad splátky č. , hodnota, splatné dne 17.12.2023 do 16.1.2024, když v této době neběžel ani smluvní úrok. Zpočátku splátky hradila, do prodlení se dostala již se splátkou č. , hodnota, a dále se splátkami č. , hodnota, a 20; v souvislosti s tím se žalobkyně domáhala dále náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku a v případě delšího prodlení u splátek č. , hodnota, , 17, 19 a 20 dále i zaplacení smluvní pokuty po 499 Kč. jelikož se splátkou č. , hodnota, , splatnou 17.1.2024, se žalovaná dostala do prolení o délce 65 dnů, došlo podle smlouvy k zesplatnění úvěru a nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny, která činila 27 754,33 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru od 26.3.2024 do 9.6.2025 ve výši 12 237,75 Kč. Žalovaná dle sdělení žalobkyně na úvěr uhradila celkem částku 27 251 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že nahlédla do databází NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku, zjistila, že měsíční příjem žalované činil 20 000 Kč a celkové měsíční náklady 8 050 Kč, tudíž volné zdroje ke splácení činí 10 950 Kč. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost a ani další dluh u žalobkyně.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 19.9.2025, se ani bez omluvy nedostavila. K jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 20.6.2022 uzavřely elektronickou formou smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta na účet následující den 30 000 Kč (důkaz o odeslání 1Kč na účet žalované, SMS o vyplacení úvěru, smlouva o úvěru a její dodatek č. , hodnota, , doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně případných poplatků splácet v 48měsíčních splátkách po 1 603 Kč od 17.7.2022, jejíž součástí byla i splátka za pojištění úvěru, ke kterému přistoupila, ve výši 197 Kč měsíčně (smlouva o úvěru, kalendář splátek, přistoupení k pojištění a informace o pojištění). K žádosti žalované žalobkyně povolila odklad splátky č. , hodnota, splatné dne 17.12.2023, když další splátka byla splatná dne 17.1.2024 (žádost o odklad splátek, oznámení o schválení a upravený splátkový kalendář). Žalovaná se již se splátkou č. , hodnota, dostala do prodlení, a v prodlení byla i s následujícími splátkami (tabulka umoření dluhu, výzvy k zaplacení dlužných splátek ze dne 18.10.2023, 18.12.202319.3.2024 a 19.2.2024). Se splátkou č. , hodnota, splatnou 17.1.2024 se dostala do prodlení o délce 65 dnů, na což žalobkyně reagovala oznámením o zesplatněním úvěru a výzvou k jeho úhradě (oznámení o zesplatnění úvěru).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána u spol. , právnická osoba, s měsíčními příjmy 20 000 Kč a na bydlení hradí částku 3 800 Kč, když bydlí ve státním/obecním bydlení (hodnocení klienta). Příjmy žalované si žalobkyně ověřila výplatou mzdy na účet (mzda žalované byla vyplácena na účet , jméno FO, ) a výplatnicemi za měsíce únor 2022, březen 2022, duben 2022 a květen 2022. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela toliko z tvrzení žalované o výši nákladů na bydlení a k nim přičetla částku odpovídající životnímu minimu (hodnocení klienta). Žalobkyně dále vycházela z toho, že je žalovaná v rejstříku NRKI hodnocena vysokým skóre a v rejstříku SOLUS nemá negativní záznam (výpis z rejstříku SOLUS a NRKI).7. Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 19.8.2024 a podací arch).8. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více, než tvrdila žalobkyně.9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Žalobkyně však v daném případě nedostatečně ověřovala úvěruschopnost žalované; sice zjistila údaje od žalované o jejích příjmech, příjmovou stránku žalované ověřila z výplatních pásek, nicméně co se týká té výdajové stránky, vycházela toliko z jejího tvrzení a částky odpovídající životnímu minimu, kterou k prohlášeným výdajům žalované přičetla. Takový postup k řádnému ověření úvěruschopnosti však dle názoru soudu nestačí. Dle judikatury nelze vycházet toliko z deklarovaných výdajů žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru by měl v případě řádného posuzování úvěruschopnosti žadatele požadovat doložení rovněž dokladů prokazujících výši deklarovaných nákladů, např. nájemní smlouvy, dokladu SIPO, předpisy měsíčních plateb apod., zvláště v případě, kdy se deklarovaná výše výdajů jeví jako nereálná. Nepřípustné je pak rovněž tyto náklady paušalizovat a vycházet u nich ze statistických a jiných údajů (tj. i částky odpovídající životnímu minimu jednotlivce), když tato částka nemusí korespondovat se skutečnými výdaji žadatele. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 záko