36 C 293/2025-91 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 31 934 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela dne 16.6.2023. Na základě této smlouvy žalované poskytla na účet úvěr ve výši 20 000 Kč dne 19.6.2023. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 64,31% ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po částce 1 284 kč od 22.7.2023, když součástí splátky byla i měsíční platba za pojištění schopnosti splácet ve výši 117 Kč, ke kterému žalovaná přistoupila. Žalovaná dluh nesplácela řádně, na dluh celkem uhradila částku 12 840 Kč. Do prodlení se dostala se splátkou č. , hodnota, splatnou dne 22.5.2024 o délce 65 dnů, žalobkyně proto dle smlouvy oznámila zesplatnění úvěru ke dni 28.7.2024. Úroky přirostlé ke dni zesplatnění se dle smlouvy staly součástí nové jistiny, která tak činila 21 774,75 Kč a žalovaná byla povinna ji uhradit ke dni zesplatnění. Žalobkyně dále požadovala kromě příslušenství úhradu nákladů za prodlení ve výši 800 Kč, úhrady za pojištění ve výši 351 Kč za splátky 11, 12 a 13 a dále smluvních pokut ve výši 998 Kč a 8 011,36 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že vycházela z měsíčního příjmu žalované 15 225 Kč a výdajů 7 775 Kč s tím, že příjmy žalované ověřila a volné zdroje ke splácení činily 5 450 Kč. úvěrovou historii žalované ověřila z registrů NRKI a SOLUS.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 24.10.2025, se ani bez omluvy nedostavila. K jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 16.6.2023 uzavřely prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru (odeslání 1Kč na účet žalované, odpovědní SMS žalované, návrh na uzavření smlouvy a akceptace), na základě které byla žalované poskytnuta na účet č. , č. účtu, dne 19.6.2023 částka 20 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částce 1284 Kč splatných ke každému 22.dni v měsíci počínaje měsícem červenec 2023 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Součástí splátky byla rovněž splátka na pojištění úvěr splácet po 117 Kč měsíčně, ke kterému žalovaná přistoupila (přistoupení k pojištění a informace o pojištění). Žalovaná neuhradila přes písemné upomínky žalobkyně splátku splatnou dne 22.5.2024 a dostala se do prodlení s jejím zaplacením o délce 65 dnů; k datu 28.7.2024 došlo k zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně žalovanou vyrozuměla (přehled splátek, výzvy k zaplacení ze dne 24.6.2024, 23.7.2024, vyrozumění o zesplatnění ze dne 28.7.2024). Žalovaná uhradila na dluh celkem částku 12 840 Kč (přehled splátek). Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby znovu k úhradě dluhu vyzvala (předžalobní výzva ze dne 10.10.2024, poštovní podací arch).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem je 15 225 Kč. Je rozvedená, nežije s nikým ve společné domácnosti, bydlí ve vlastním, její náklady na bydlení jsou 3 915 Kč měsíčně, nemá žádné jiné výdaje ani úvěry či půjčky. K tomu žalobkyně připočetla částku 4 860 kč jako životní minimum. Příjem žalované žalobkyně ověřila z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob podaného žalovanou za rok 2022. Výdaje žalobkyně dále nijak neověřovala, kromě lustrací žalované v rejstřících NRKI a SOLUS, kde nezjistila, že by žalovaná měla jiný dluh po splatnosti.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice z žádosti žalované o spotřebitelský zjistila od žalované určité základní informace o jejích příjmech i výdajích, příjmovou stránku žalované ověřila z daňového přiznání osoby OSVČ, nicméně výdajovou stránku žalované nijak neověřovala a od žalované si příslušné doklady ke svým tvrzením nevyžádala; neověřila žádným způsobem její tvrzení, že bydlí ve vlastním, že její náklady na bydlení činí právě3 915 Kč měsíčně, dále přecházela její sdělení, že její ostatní výdaje (na dopravu, záliby a zřejmě i stravu) činí 0 Kč a toto vzala do úvahy pouze s tím, že uvažovala o připočtení částky životního minima. Takový postup však dle názoru soudu k řádnému ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepostačuje; postup poskytovatele úvěru s odbornou péčí v sobě zahrnuje dostatečné zjištění a ověření rovněž výdajů žadatele o úvěr, které je nutné porovnat s jeho příjmy. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru obdržela částku 20 000 Kč a uhradila na tento dluh dosud toliko částku 12 840 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 7 160 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k