36 C 294/2025-41 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 34 255,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, dne 6.9.2024. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 25 900 Kč na účet č. , č. účtu, ve dnech 6.9.2024, 11.10.2024 a 12.11.2024. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 28.2.2025. Žalovaný dluh zcela neuhradil, uhradil toliko částku 6 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že žalovaný odsouhlasil, že má stálý příjem a je schopen zápůjčku uhradit. Původní věřitel pak úvěruschopnost žalovaného prověřoval v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 3.12.2025, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvil zástupce žalobkyně, soud tedy věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Společnost , Anonymizováno, a žalovaný spolu dne 6.9.2024 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému na účet č., č. účtu, postupně poskytnut úvěr od 6.9.2024 do 12.11.2024 v celkové výši 25 900 Kč (smlouva o úvěru, fotokopie OP, potvrzení o poskytnutí úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků vrátit do jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání v měsíčních splátkách počínajících jeden měsíc po dni prvního čerpání, výše splátky je 13% z nesplaceného úvěru, min. 1000 Kč (smlouva o úvěru, standardní informace o úvěru). Žalovaný splátky řádně nehradil (souhrn dluhu), dluh byl tedy zesplatněn (podmínky úvěrové smlouvy). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 6 300 Kč (souhrn dluhu). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou 27.1.2020 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, dodatek ze dne 18.11.2021, seznam), žalovaný o tom byl vyrozumět dopisem ze dne 11.4.2025 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 11.4.2025 a podací lístek).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru toliko z prohlášení dlužníka o tom, že má stálý měsíční příjem, a dále z lustrace žalovaného ve veřejných rejstřících, jejich výpisy k důkazům nedoložila.7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně nedoložila, z jakých tvrzených příjmů žalovaného vycházela, ani že tyto nějak ověřila, to samé pak ohledně výdajové stránky žalovaného. Žalobkyně k důkazům nedoložila ani výsledky lustrace žalovaného v registrech, na které měla právní předchůdkyně dotazy na žalovaného směřovat. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel dne na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 25 900 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 6 300 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 19 600 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách ve výši 500 Kč, jež se mu jevily být splátkami přiměřenými s ohledem na to, že nezná poměry žalovaného. Splátky pak byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody.17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř.