36 C 301/2025-35 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 31 698,53 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela dne 19.2.2024. Na základě této smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem za jejich půjčení s úrokovou sazbou ve výši 24,99 % ročně v měsíčních splátkách po částce 1 303 Kč splatných ke každému 20.dni v měsíci. Žalovaná splátky neuhradila řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou 3 splátek, popř. jednou splátkou déle než 3 měsíce a žalobkyně proto dopisem ze dne 2.7.2024 prohlásila úvěr za splatný. Žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu, který na jistině nadále činil 30 349,80 Kč, na úroku 694,10 Kč a úroku z prodlení 654,63 Kč. Žalovaná na dluh uhradila celkem 11 358 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že žalovaná sdělila, že má příjem 20 000 Kč, který ověřila z jejího účtu. Výdaje žalované stanovila za využití dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 902 Kč, když žalovaná uvedla, že na nájem hradí 500 Kč a její ostatní výdaje jsou 0 Kč. Lustrací žalované v CCB zjistila, že žalovaná hradí již 2 kontokorentní úvěry, 4 spotřebitelské úvěry splátkové, 2 revolvingové úvěry a 1 kreditní kartu. S limitem 12 489 Kč. Její splátkové zatížení i s poskytovaným úvěrem tak činilo 10 159 Kč.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 28.11.2025, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud tedy věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které předložila žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 19.2.2024 uzavřely elektronicky v smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované téhož dne poskytnuta na úvěrový účet č. , č. účtu, částka 35 000 Kč, kterou žalovaná téhož dne čerpala (smlouva o úvěru, souhrn procesu sjednání úvěru a souhrn procesu el. Podpisu, přehled čerpání úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 24,99% ročně splácet v měsíčních splátkách po 1 303 Kč ke každému 20.dni v měsíci počínaje dnem 20.3.2024 a konče dne 20.7.2027 (smlouva o úvěru, sestava splátek). Žalovaná splátky nehradila řádně a včas (upomínka ze dne 24.4.2024, upomínka ze dne 19.5.2024, výzva z 2.7.2024), uhradila na dluh celkem částku 11 358 Kč (sestava splátek, souhrn dluhu – účetní evidence). Žalobkyně proto úvěr ke dni 3.8.2024 zesplatnila a žalovanou o tom vyrozuměla (oznámení o zesplatnění). Žalovanou vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 12.3.2025 (předžalobní výzva).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru jednak z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná a dále z výsledků lustrací a statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení; žalovaná sdělila, že její příjmy jsou 20 000 Kč měsíčně; příjmy si žalobkyně ověřila z účtu žalované. O pracovněprávním vztahu žalované ničeho dalšího nezjišťovala. Pravidelné měsíční výdaje žalovaná sama stanovila na částku 500 Kč zahrnující nájemné; žalobkyně pracovala s částkou 7 902 Kč, kterou stanovila za využití dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (úvěrová zpráva, výpis z účtu žalované). Dále zjistila, že žalovaná má kromě 2 kontokorentních úvěrů s limity 1 000 Kč a 50 000 Kč dalších 6 splátkových úvěrů a kreditní kartu, se splátkovým zatížením 10 159 Kč (úvěrová zpráva). I z předloženého výpisu z účtu žalované je patrné, že tato splácela již poskytnutím tohoto úvěru i jiné úvěry.7. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Takový postup však žalobkyně dle názoru soudu nezvolila; sice ověřila příjmovou stránku žalované z účtu, který pro ni vedla, nicméně ohledně té výdajové se spokojila toliko s tvrzením žalované, že ji nájem stojí toliko 500 Kč měsíčně a žádné další výdaje nemá, kdy tedy její výdajovou stránku stanovila sama, dle tvrzení „za využití dat sdělených žalovanou“ v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, ač měla dále zjištěno, že žalovaná je již výrazně zatížena splátkami z předchozích úvěrů. Takový postup dle názoru soudu není postačující, když statisticky určené výdaje nevypovídají nic o konkrétní situaci žadatele o úvěr a nelze tak spolu porovnat skutečné příjmy a skutečné výdaje žadatele o úvěr a učinit z toho relevantní závěr o tom, že bude i další úvěr schopen splácet. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila, popř. za využití statistických dat, které nemohou o konkrétní situaci žalované nic vypovídat. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 35 000 Kč, ale uhradila na tento dluh dosud toliko částku 11 358 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 23 642 Kč a ve zbytku žalob