36 C 305/2025-51 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 39 181,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela elektronickými prostředky dne 8.11.2023. Na základě této smlouvy žalované poskytla revolvingový úvěr s limitem 40 000 Kč, který žalovaná byla oprávněna čerpat opakovaně a postupně čerpala účelově určenou částku ve výši 39 817 Kč při uzavření smlouvy a od 15.12.2023 měla hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 3 318 Kč, v měsíci září pak čerpala neúčelovou část úvěru v celkové výši 30 045 Kč, kterou se zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši 3,7% z jistiny úvěru. Neúčelová část úvěru byla úročena úrokovou sazbou 29,9% ročně. Žalovaná splátky nehradila tak, jak se zavázala, uhradila toliko 10 splátek v celkové výši 33 180,90 Kč. Na jistině tak nadále dluží částku 36 681,10 Kč, na poplatcích (za 2 upomínky a ukončení smlouvy pro prodlení) dle sazebníku dluží částku 2 500 Kč a smluvním úroku, který požaduje pouze ve výši 26,4% ročně, částku 3 652,05 Kč.2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně doplnila, že příjem žalované ke dni uzavření smlouvy činil 40 000 Kč a měsíční splátka činila toliko 8%. žalovaná sdělila, že její výdaje na nájemné činí 7 000 kč měsíčně, splátky na úvěry 4 169,44 Kč, rozdíl příjmů a výdajů tedy činil 28 830,56 Kč. Dále ověřovala tyto údaje z registrů SOLUS a CRIF.3. Žalovaná nejprve uvedla, že není prokázané, že její dluh je v takové výši, že žalobní tvrzení jsou účelová a částky nepřiměřené. Poté před konáním jednání ve věci sdělila, že dluh uznává, ale s ohledem na svou situaci žádá o splátky ve výši 500 Kč měsíčně. Z jednání soudu, které bylo nařízeno na den 15.10.2025, se omluvila. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne 8.11.2023 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s limitem 40 000 Kč a možností opakovaného čerpání, který měl účelovou a neúčelovou část. Účelová část úvěru byla vázána na nákup , jméno FO, za kupní cenu 39 817 Kč a který se žalovaná zavázala splácet ve 12 měsíčních splátkách po 3 318 kč s 0% úrokovou sazbou.; splatnost první splátky byla k 15. dni v měsíci následujícím po schválení smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru). Součástí smlouvy byl dále sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaná úvěr čerpala v účelově určené části v den uzavření smlouvy a následně v průběhu měsíce září 2024 čerpala neúčelově určené finanční prostředky ve výši 30 045 Kč; žalovaná však splátky na úvěr nehradila řádně, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 1.4.2025; žalovaná ve splátkách žalobkyni uhradila částku 33 180,90 Kč (odstoupení od smlouvy, tabulka čerpání úvěru a splátek). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu vyzvala (dopis z 24.6.2025).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně před poskytnutím úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná uvedla, že její příjem ze zaměstnání činí čistého 40 000 Kč měsíčně, měsíčně hradí nájemné ve výši 7 000 Kč a splácí úvěry ve výši 4 169,44 Kč. Žádné důkazy k prokázání tvrzení, jakým způsobem ověřila příjmy a výdaje žalované, žalobkyně nedoložila. Tvrzení o jejich ověření doplnila tak, že tyto údaje ověřila s výstupy z registrů SOLUS a CRIF s tím, že se jedná o statistické modely, s nimiž údaje sdělené žalovanou srovnávala. Výstupy z těchto registrů však rovněž nedoložila.7. Žalovaná v průběhu řízení dluh u žalobkyně uznala, proti výši poskytnutého úvěru tvrzeného žalobkyní ničeho nenamítla a ani netvrdila, že by na dluh uhradila více, než uvedla žalobkyně.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud bez ohledu na uznání žalované zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Soud na základě provedených důkazů zjistil, že toto žalobkyně neučinila. Žalobkyně se toliko spokojila s tvrzením žalované o jejích příjmech a výdajích, aniž by si tyto údaje jakkoliv ověřila. Srovnání tvrzených příjmů a výdajů spotřebitele se statistickými modely nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, v jaké konkrétní situaci se spotřebitel nachází, ani neověřuje správnost jím tvrzených hodnot. Žalobkyně žalované poskytovala úvěr v celkovém objemu 69 862 Kč a s ohledem na jeho výši tedy pokud by postupovala s odbornou péčí, vyžádala by si předtím od žalované listiny, které by dokládaly jí dosahovaný měsíční příjem i výši jejích nutných výdajů na bydlení, popř. dalších. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 69 862 Kč, ale uhradila dosud žalobkyni toliko částku 33 180,90 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 36 681,10 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhrad