36 C 324/2025-32 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 44 099,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 26.1.2024. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr do výši 54 000 Kč s možností postupného čerpání, když žalovaný postupně od 26.1.2024 do 15.3.2024 načerpal částku 51 800 Kč, která mu byla převedena na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v denních splátkách s tím, že první splátka byla splatná 25.2.2024. Žalovaný se dostal se splácením do prodlení, proto žalobkyně dne 2.1.2025 smlouvu vypověděla. To bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný měl tento den povinnost uhradit celý zbytek dluhu. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 48 335,3 Kč. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho měsíčním příjmu, který činil 25 285 Kč, což ověřila z jeho účtu. Dále lustrovala žalovaného v registrech: CEE, INS, registru neplatných dokladů, politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a sankčních seznamech.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 5.12.2025, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě předložila žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 26.1.2024 uzavřeli formou prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše 54 000 Kč (autorizace ověření totožnosti – bank ID, smlouva o revolvingovém úvěru, informace pro spotřebitele). Žalovaný postupně úvěr čerpal na svůj účet č. , č. účtu, až do výše 51 800 Kč (autorizace ověření totožnost bank ID, přehled výplat úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v pravidelných denních splátkách (předpis splátek). Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, žalobkyně jej upozornila na prodlení a oznámila žalovanému zesplatnění úvěru k 2.1.2025 (dopis o zesplatnění). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu znovu vyzvala (předžalobní výzva z 8.5.2025).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy jsou 23 000 Kč (výpis posouzení úvěruschopnosti), žalovaná z účtu ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 25 285 Kč (identifikované příjmy). Žalovaný dále uvedl, že v domácnosti žije s další osobou s vlastními příjmy, že nemá žádné další půjčky, výdaje na bydlení činí 7 500 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč (výpis posouzení úvěruschopnosti). Dále lustrovala žalovaného v registrech: CEE, INS, registru neplatných dokladů, politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a sankčních seznamech; listiny dokládající uvedené lustrace však nedoložila.7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než tvrdila žalobkyně.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně sice ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně netvrdila ani neprokazovala, že ověřovala rovněž žalovaným tvrzené výdaje; tedy kolik hradí nájem, jaká částka připadá na potraviny, dopravu do zaměstnání, případně jaké má ostatní výdaje apod. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 51 800 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 48 335,3 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 3 464,7 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, jež se mu jevily být přiměřené s ohledem na tvrzené poměry žalovaného v době žádosti o úvěr, když ty skutečné v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou.17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšnější než žalobkyně, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.