36 C 326/2025-52 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 324,3 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu žalovaného a částku 11 561,72 Kč s příslušenstvím představující nevrácený úvěr. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela rámcovou smlouvu, na základě které pro něho zřídila a vedla běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný mohl disponovat s penězi na účtu jen do výše dostupného zůstatku a současně byl povinen na účtu udržovat tolik peněz, aby pokryl všechny předpokládané platby a v případě, že přesáhne zůstatek, zaplatí příslušnou částku do 5 pracovních dnů. Žalovaný se dostal na svém běžném účtu do nepovoleného debetu ve výši 1 324,30 Kč a tento nevyrovnal ani přes výzvu žalobkyně. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 7.9.2023 dodatek č., hodnota, k rámcové smlouvě, ve kterém žalovaný požádal o úvěr ve výši 35 889 Kč, který mu žalobkyně schválila a téhož dne vyplatila na běžný účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 1 750 Kč od 17.10.2023. Žalovaný splátky hradil do 17.2.2025; ke dni 19.5.2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dluhu, který na jistině činil 11 561,72 Kč. žalovaný na dluh z úvěru celkem uhradil 29 750 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 42 000 Kč, na bydlení hradí 21 000 Kč, léky, jídlo, dopravu 5 000 Kč a jeh další splátky činí 9 000 kč. Příjmy dalších členů domácnosti činí 45 000 Kč. Tvrzené údaje ohledně příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně nijak neověřovala.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 12.12.2025, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z důkazů předložených žalobkyní a obsahu spisu.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 17.8.2023 uzavřeli rámcovou smlouvu o poskytování služeb, včetně služeb platebních, na základě které žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. , č. účtu, (rámcová smlouva). Dodatkem č. , hodnota, ze dne 7.9.2023 dále spolu účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na jeho účet vedený žalobkyní 35 889 Kč, kdy částka 30 889 Kč byla určena ke splacení dříve poskytnutého úvěru žalobkyní a částka 5 000 Kč nebyla nijak účelově vázána (dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, výpis z účtu žalovaného, doklad o čerpání úvěru, potvrzení o doplacení půjčky). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků dle ceníku žalobkyně splácet v měsíčních splátkách po 1 750 Kč od 17.10.2023 a hradit měsíční pojistné ve výši 153 Kč (dodatek č., hodnota, ). Žalovaný splátky hradil do 17.2.2025, uhradil tak celkem 29 750 Kč (přehled plateb). Ke dni 20.6.2025 byl žalovaný na svém běžném účtu v debetu -1 324,30 Kč (výpis z účtu žalovaného). Žalobkyně pro neplacení úvěru úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě do 28.5.2025 (výzva – předžalobní výzva). Žalobkyně současně vyzvala žalovaného i k úhradě dluhu na běžném účtu (předžalobní výzva).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí poskytl žalovaný; žalovaný sdělil, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a má měsíční příjem 42 000 Kč. Příjmy si žalobkyně neověřovala. Ke svým výdajům žalovaný uvedl, že za bydlení hradí měsíčně 21 000 Kč, za léky, jídlo a dopravu vynaloží 5 000 Kč a další člen domácnosti vydělá měsíčně 45 000 Kč. Hradí dále splátky na jiné úvěry ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně toliko z bankovního a nebankovního registru klientských informací ověřila, že žalovaný má aktivní splátkové a nesplátkové produkty a kreditní karty, kdy jeho splátky činí 8 130 Kč a úvěrové rámce 105 000 kč. Výdaje žalovaného a domácnosti dále porovnala s výdaji stanovenými dle své expertní analýzy, kterou zpracovává na základě informací o spotřebním koši od českého statistického úřadu a analýzy výdajů, které uvedly ve svých žádostech jiní klienti. Žalovaným tvrzené výdaje na bydlení však rovněž nijak jinak neověřovala.7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci tedy bylo zjištěno, že žalovaný v rozporu s uzavřenou rámcovou smlouvou přečerpal prostředky na svém běžném účtu do nepovoleného debetu, který řádně neuhradil, ačkoliv k tomu byl žalobkyní vyzván. Ke dni 20.6.2025 dlužná částka na jeho účtu činila 1 324,30 Kč. Žalovaný pak v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by tuto částku žalobkyni uhradil.15. Dále se soud s ohledem na výše uvedené ohledně zbylé žalované částky zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Toto však žalobkyně dle názoru soudu neučinila; sice si vyžádala od žalovaného potřebné informace o jeho příjmech a výdajích, ostatních závazcích, nicméně ani jeho tvrzené měsíční příjmy, ani náklady na bydlení, ve skutečnosti nijak neověřila. Samotné porovnání se statistickými údaji a expertní analýzou možných nákladů spotřebitele dle údajů, které spotřebitel sám sdělí, není k ověření jeho úvěruschopnosti dostačující, neboť nemusí ničeho vypovídat o skutečných nákladech spotřebitele. Teprve v případě, jsou-li zjištěny a dostatečně ověřeny informace spotřebitele o tom, jaký má měsíční příjem a jaké má měsíční náklady, lze tyto položky spolu porovnat a učinit relevantní závěr o tom, zda bude nově poskytovaný úvěr schopen ještě splácet, zvláště za situace, kdy