10 C 418/2025-44 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 26,98 % ročně za období 90 dnů počítaných od , datum, v celkové výši 10 977 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, byla mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 165 000 Kč. Žalobkyně již podala žalobu ohledně tohoto spotřebitelského úvěru, která byla projednána u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a dne , datum, byl vydán rozsudek, kterým byla přiznána celá žalovaná částka včetně zákonných úroků z prodlení (č. j. , spisová značka, ). Touto žalobou je požadováno pouze příslušenství, tedy smluvní úrok, který nebyl uplatněn ve shora uvedené spisové značce. Žalovaná na tento nárok neuhradila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalované bylo toto písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá i zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou. K jednání se žalovaná nedostavila, svou přítomnost neomluvila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti.4. Přípisem soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Dále byla vyzvána, aby soudu sdělila výši poskytnutého úvěru a v jaké celkové výši žalovaná plnila a na jakou část dluhu, tedy na jistinu či na příslušenství, bylo toto případné plnění započítáváno. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, soudu uvedla, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích – ISIR, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, obchodní rejstřík zaměstnavatele žalované, SOLUS, REPI. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná při sjednávání úvěru předložila občanský průkaz, řidičský průkaz, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce – pro období květen – červenec 2022 a výplatní pásku za červen 2022 ve výši 25 395 Kč. Výdaje nebyly doloženy žádné, žalovaná při sjednávání úvěru tvrdila náklady na bydlení 3 000 Kč, s tím, že nemá žádné jiné pravidelné finanční závazky ani sázky, ani tzv. mikroúvěry. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované. Zejména z výpisu z účtu za období od května do července 2022 u společnosti , Anonymizováno, vyplývá, že počáteční i závěrečné zůstatky na účtu byly v korunových položkách s výjimkou jediného měsíce – července 2022, kdy však byl zjištěn příjem od , jméno FO, v celkové výši 60 000 Kč, který však nebyl nikterak vysvětlen a byl zjištěn příjem 20 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, ., právnická osoba, . Pravidelný příjem od zaměstnavatele byl z těchto výpisů z účtu také zjištěn, avšak vzhledem k výdajům je zřejmé, že nepostačoval ke krytí potřeb žalované. Soud má za to, že ačkoliv se pokusila žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně ověřovat úvěruschopnost, nesprávně ji vyhodnotila. Soud není vázán právním názorem sděleným v rozsudku zdejšího soudu č. j. , spisová značka, o řádném ověření úvěruschopnosti, nadto se vyvíjí názor jak zdejšího soudu, tak i Nejvyššího soudu k problematice ověřování úvěruschopnosti. Soud tedy vyhodnotil, že nebyla řádně ověřena úvěruschopnost žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Dne , datum, byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, . uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 165 000 Kč. Předmětem této žaloby bylo však příslušenství – pouze kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 26,98 % ročně za období 90 dnů od , datum, v celkové výši 10 977 Kč.7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust.