17 C 39/2026-105 – Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 35 625,15 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne 23. 3. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, (dále jen do uvozovek „Smlouva“ či „ÚS“). Nedílnou součástí ÚS se staly úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Věřitel naplňuje svou zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem takzvané MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Úvěrový rámec činil 33 490 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 176 405,17 Kč a celkem uhradil částku 167 822,69 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9. 9. 2025. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 32 989,48 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 379,67 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.2. Žalobkyně k výzvě, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve svém vyjádření dne 31. 3. 2026 uvedla, že ke zjištění skutečnosti, zda žalovaný bude schopen předmětný úvěr splácet, užil nejprve výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (zkráceně MLS). Ve výpočtu MLS se zohledňují jak příjmy, tak výdaje žalovaného, včetně jeho případných výdajů na již existující závazky. K ověření příjmové a výdajové stránky si žalobkyně vyžádala od žalovaného výpis z účtu od 28. 2. 2023 do 20. 3. 2023 a výplatní pásku za období 2/2023. Žalovaný při kontraktačním procesu uvedl, že jeho zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, ., přičemž od této společnosti žalovanému v předmětné době výpisu přišla platba ve výši 17 657 Kč. Do výpočtu MLS (co do výdajové stránky) užila žalobkyně částku životního minima a normativních nákladů. Z výpisu sice nevyplývají náklady na bydlení, je třeba však vzít v potaz, že dlužník při žádosti uvedl jako dluh bydlení „u rodičů“. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má předchozí závazky a měsíční splátky na ně byly zjištěny ve výši 5 209 Kč. Podle zprávy NRKI za dobu trvání závazků se žalovaný nedostal do prodlení se splácením svých závazků. Žalovaný následně hradil žalobkyni na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, od 4/2023 do 5/2025, tedy po dobu přesahující dva roky. Žalobkyně při uzavírání smlouvy provedla lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní hodnocení, dotaz do registru CEE byl proveden s výsledkem v registru nenalezen.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci nařídil jednání na 26. 5. 2026, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.5. Soud ve věci provedl důkaz listinami, ze kterých zjistil následující skutečnosti.6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že má jako předmět podnikání zapsáno mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.7. Z Úvěrové smlouvy ze dne 23. 3. 2023 (č.l. 22 spisu) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše limitu 33 490 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. K údajům žalovaného je ve Smlouvě uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, email, typ bydlení u rodičů, výše čistého měsíčního příjmu 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, zaměstnavatel , právnická osoba, ., zaměstnán od 12/2022.8. Z listiny označené jako Karta klienta ze dne 15. 12. 2025 (č.l. 31 spisu) vyplývá, že je zde uvedeno jméno a příjmení žalovaného, datum narození, bydliště, zdroj příjmů zaměstnanec, výše příjmu 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost 4 000 Kč. Dále z této karty klienta vyplývá, že dne 22. 3. 2023 byl učiněn dotaz na Japonskou půjčku s kódem odpovědi registru OK, dále na registr SOLUS s kódem odpovědi OK, dále na registr NRKI s kódem odpovědi OK, dále na MVCR s kódem odpovědi ověřeno, dále na registr CEE s kódem odpovědi OK.9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č.l. 32 spisu) soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 167 822,69 Kč.10. Z úvěrové zprávy (č.l. 44 spisu) soud zjistil, že žalovaný měl od 12. 2. 2023 sjednán úvěr s výší nesplaceného zůstatku 15 627 Kč.11. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 40 516,45 Kč.12. Z kopie občanského průkazu (č.l. 67 spisu) soud zjistil, že žalobkyně má k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného.13. Z otisku obrazovky mobilního bankovnictví soud zjistil, že dne 10. 3. 2023 přišla žalovanému na účet mzda ve výši 17 657 Kč. Stejná částka pak vyplývá z výplatní pásky za období 02/2023 (č. listu 66 spisu).14. Žalobkyně nedoplnila soudu skutková tvrzení a nedoložila důkazy k tomu, zda a jakým způsobem byla ověřována tvrzená výše příjmů ostatních občanů domácnosti, ani zda a jakým způsobem žalobkyně ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného.15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, , konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Poukázat nutno též na rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci , Anonymizováno, z něhož vyplývá, že články 8 a 23 cit. Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.19. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získan