23 C 3/2026-91 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 104 677 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 14.7.2023.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne 14.7.2023 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 76,03 % ročně a dalšími poplatky za poskytnutí úvěru a pojistným v celkové výši 329 184 Kč, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 6 858 Kč. (Zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, , informace o vyplacení verifikační platby, předpisu splátek a z oznámení o schválení úvěru). Úvěr ve výši 90 000 Kč byl žalované vyplacen dne 14.7.2023 (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru).5. Žalovaná zaplatila 22 splátek v celkové výši 139 116 Kč a následně se ocitla v prodlení. Nic dalšího již neuhradila. Žalobkyně proto úvěr ke dni 4.9.2025 po 2 marných výzvách k úhradě zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky 93 708 Kč. (Zjištěno z karty klienta, z výzev k úhradě ze dne 2.4.2024, 3.6.2024, 1.8.2025 a 1.9.2025 a z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 4.9.2025.)6. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou, z nich mj. vyplývá, že žalovaná je svobodná, žije sama, pobírá mzdu ve výši 18 700 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnosti, nehradí jiné závazky, forma bydlení byla uvedena jako vlastní a její náklady na bydlení činí 3 915 Kč s tím, že její celkové měsíční výdaje stanovila žalobkyně vlastním výpočtem po připočtení životního minima 4 860 Kč na 8 775 Kč měsíčně. Volné zdroje tak žalobkyně shledala ve výši 8 925 Kč. Žalobkyně žalovanou také lustrovala v registru SOLUS, NRKI a insolvenčním rejstříku. (Zjištěno z informace o klientovi, skóringu žalované, hodnocení klienta, lustrací v systémech SOLUS a NRKI/BRKI, detailů úhrad z účtu o výplatě mzdy žalované a z prohlášení klienta.) Z lustrace v registru NRKI, vyplývá, že žalovaná předtím žádala o úvěr již 6 bank či jiných finančních institucí.7. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15.12.2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 15.12.2025 včetně dokladu o odeslání).8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Soud shledal ověření úvěruschopnosti žalované za nedostatečné a nevěrohodné. Žalobkyně nijak neověřovala informace o nákladech žalované, spokojila se s jím poskytnutými informacemi, které navíc byly velmi stručné a její náklady byly jen odhadnuty interním výpočtem, který nemohl odpovídat realitě. Z databáze také NRKI vyplývá, že žalovaná žádala o poskytnutí finančních prostředků minimálně v 6 případech, přičemž ale dle zjištěných údajů nesplácí žádné úvěry.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyně sice prokázala, že ověřila příjmy žalované, nicméně pokud jde o její výdaje, ty nijak neověřovala, naopak je sama pouze dovodila. S ohledem na výše uvedené skutkové i právní závěry proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žalované byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, přičemž žalovaná ale uhradila celkem 139 116 Kč. Z toho důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Závěrem soud poznamenává, že svůj závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy by učinil i podle ustanovení § 580 a 588 o.z., neboť sjednaný úrok ve výši 76,03 % ročně (RPSN 109,01 %) považuje za nemravný.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy zcela úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.