26 C 121/2026-30 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 22 687,30 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, ) a žalovanou.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, uzavřela s žalovanou dne 16. 5. 2024 prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru ve výši 11 000 Kč. Splatnost byla sjednána takto: „Úvěr bude splácen v měsíčních splátkách odpovídajících Minimální částce platby. Bude třeba uhradit: Minimální splátku, kterou tvoří (a) 13.00 % z nesplaceného Úvěru spolu s úrokem z Úvěru a poplatkem za výběr, nebo (b) 1000.00 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Pokud je celková částka nesplaceného Úvěru spolu se splatným úrokem a poplatkem za výběr nižší než 1000.00 Kč, považuje se za celkovou částku minimální měsíční splátky nesplacený Úvěr spolu s úrokem. Celkový počet splátek závisí na době trvání Úvěru a skutečně čerpané částce.“ Zároveň bylo sjednáno, že „Úvěr je poskytován na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená Klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky“ (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 16. 5. 2024 mezi , Anonymizováno, a žalovanou). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované postupně částku v celkové výši 21 840 Kč. Ke dni 14. 9. 2025 po splátkách ze strany žalované činila dlužná jistina částku 10 911 Kč, poplatky částku 750 Kč a úroky částku 11 026,30 Kč, celkem se tedy jednalo o částku požadovanou žalobkyní ve výši 22 687,30 Kč (zjištěno z celkového výpisu z účtu a jednotlivých potvrzeních o platbě).6. Naopak prokázáno nebylo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 22 687,30 Kč jak ve své žalobě žalobkyně tvrdí. Tato částka (jak bylo uvedeno v předešlém odstavci) totiž přesně odpovídá součtu dlužné jistiny, poplatků a úroků a to podle výpisu předložené žalobkyní. Žalobkyně byla zároveň na tyto rozpory upozorněna a vyzvána k jejich vysvětlení, přičemž sama potvrdila, že jistina činí částku 10 911 Kč. Soud proto vzal za prokázané, že dlužná jistina činila k okamžiku podání žaloby částku 10 911 Kč.7. Dále bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení (budoucích) pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 11. 2021 došlo k postoupení pohledávky vůči žalované z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku č. , hodnota, , seznamu postoupených pohledávek).8. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, když opak netvrdila ani neprokazovala.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně.13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).14. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).15. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).16. Žalobkyně předložila toliko formulář s vyplněnými údaji o žalované, přičemž zřejmý není ani původ tohoto formuláře. Nicméně jak z výše uvedeného vyplývá, takový formulář nelze považovat za dostatečný podklad pro ověření úvěruschopnosti žalované. Již v žalobě přitom žalobkyně uvedla, že v případě, že soud nebude mít za prokázaný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, má tento nárok v rozsahu jistiny považovat za nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Tím tak dala najevo, že není schopna předložit další podklady, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že při uzavírání předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované řádným způsobem.17. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 911 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala poplatků ve výši 750 Kč a úroků ve výši 11 026,30 Kč žalobu zamítnul.18. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).19. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem