26 C 159/2026-23 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit ji částku 81 270 Kč s příslušenstvím, která představuje bezdůvodné obohacení, které mělo žalované vzniknout tím, že užívala byt, ke kterému žalobci svědčí nájemní právo i poté, co její podnájemní právo zaniklo.2. Žalovaná, ačkoliv ji žaloba a předvolání k jednání byly řádně doručeny do vlastních rukou (fikcí doručení dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 11. 2. 2026), se k jednání bez omluvy nedostavila a ani se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se má jednání konat a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.4. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.5. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. V projednávané věci skutkové okolnosti spočívající v užívání bytu po skončení podnájemního práva umožňují přijetí závěru, že žalobci jako podnajímateli (k aktivní věcné legitimaci podnajímatele podrobně Melzer, F., Bezouška, P. Podcast Judikatúra. 113. epizoda - Bezdůvodné obohacení při neoprávněném užívání, NS 26 Cdo 3353/2024) vzniklo právo na vydání bezdůvodné obohacení (kondikce) nikoliv z plnění (k rozlišení kondikcí z plnění a nikoliv z plnění srov. Melzer, F., Csach, K. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Sv. IX. § 2894–3081. Praha: Leges, 2018, komentář k § 2991, s. 1269, marg. č. 17, nebo Melzer, F. Vypořádání bezdůvodného obohacení ze smluv neplatných pro nesvéprávnost. Právní rozhledy, 2025, č. 23-24, s. 750), konkrétně se jedná o kondikci z protiprávního užívání cizí hodnoty (zásahová kondikce). Právě s ohledem na to, že se jedná o kondikci nikoliv z plnění, není rozhodující výše sjednaného nájemného, nýbrž výše obvyklého nájemného (k tomu podrobně Zoričáková, V. Bezdůvodné obohacení z užívání nepronajatelné věci: je újma poškozeného jeho předpokladem?. Bulletin advokacie, 2025, č. 6, s. 42-46). Částku ve výši 11 610 Kč měsíčně uvedenou v žalobě lze nepochybně za obvyklé nájemné považovat.7. Nárok na úroky z prodlení pak vyplývá z § 1970 o. z.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 251 Kč, z odměny zástupce za 4 úkony právní služby po 4 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast na jednání) podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „AT“), ze 4 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 AT a náhrady odpovídající 21% DPH ve výši 4 057,20 Kč.9. Požadovanou náhradu za cestovné a promeškaný čas podle § 13 a 14 AT žalobci z následujících důvodů nepřiznal. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém usnesení ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 13 Co 205/2015 (předmětné rozhodnutí bylo publikováno v časopise Soudní rozhledy 9/2015), jestliže si advokát zřídil pobočku v místě sídla soudu, nemůže požadovat náhradu nákladů řízení spočívající ve ztrátě času a v přepravě z místa sídla advokáta k jednání tohoto soudu. Tento svůj závěr odůvodnil tím, že „na rozdíl od sídla, které advokát musí mít povinně, zřízení pobočky, v níž vedle svého sídla pravidelně poskytuje právní služby, je věcí svobodné volby advokáta, ale pokud si pobočku zřídí, je z hlediska uplatňování náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas na poskytování právních služeb v obou místech třeba pohlížet shodně. V obou případech se totiž jedná o místo, v němž advokát pravidelně poskytuje právní služby, když ztrátu advokáta spočívající v neúčtování cestovních nákladů a náhrady za promeškaný čas strávený cestou do místa, v němž má pobočku, vyvažují výhody, které mu existence dobrovolně zřízené pobočky v jiném místě, než má sídlo, přináší.“10. Z internetových stránek zástupce žalobce přitom vyplývá, že má v Českých Budějovicích minimálně pobočku (stranou soud ponechává, zda je sídlo uvedené na stránkách České advokátní komory v , Anonymizováno, sídlem skutečným, či toliko fiktivním, když adresa sídla je v bytovém domě), neboť tuto skutečnost na svých stránkách opakovaně uvádí: „Naše kancelář, sídlící v srdci Českých Budějovic, poskytuje komplexní právní služby pro jednotlivce, firmy, obce a školy po celých Jižních Čechách.“ nebo „Naše advokátní kanceláře v Českých Budějovicích a , Anonymizováno, nabízí právní služby nejen pro Jižní Čechy.“ Konkrétně v sekci „Kontakt“ je pak explicitně uvedeno „Kancelář České Budějovice: , Jméno žalované B, “.11. Pro úplnost soud uvádí, že i Krajský soud v Plzni ve výše uvedeném rozhodnutí vyšel z faktické existence pobočky (kterou taktéž zjistil z webových stránek advokátní kanceláře), nikoliv z toho, zda je pobočka formálně zapsána na internetových stránkách České advokátní komory.12. Soud zpracoval toliko zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.