26 C 17/2026-24 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 118 175,80 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní prostřednictvím portálu , Anonymizováno, dne 29. 12. 2023, č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Předmětem žaloby jsou nevypořádané nároky z této smlouvy o úvěru.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť účastníci nereagovali na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Žalovaný uzavřel dne 29. 12. 2023 se žalobkyní prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal půjčku uhradit v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 366 Kč měsíčně, přičemž datum prvním splátky bylo dohodnuto na 20. 1. 2024 a pak na každý 20. den v měsíci. Sjednaný úrok činil 10,99 % ročně, dále bylo sjednáno pojistné ve výši 275 Kč měsíčně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru, úvěrových podmínek, potvrzení o zaslání potvrzovací sms a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, , potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, ).6. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů poskytnutých samotným žalovaným, který deklaroval měsíční příjem ve výši 35 000 Kč (zaměstnavatel , právnická osoba, .), výdaje domácnosti ve výši 14 000 Kč, příjmy dalších členů domácnosti ve výši 40 000 Kč, druh bydlení „ve vlastním“, měsíční splátky již existujících dluhů ve výši 1 213 Kč, 11 414 Kč, 1 087 Kč, 4 154 Kč a 4 560 Kč (u kterého měl mít postavení spoludlužníka). Dále vycházela z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 9. 2023 do 29. 12. 2023, ve kterém žalovanému na tento účet od zaměstnavatele přišly částky ve výši 32 134 Kč, 15 000 Kč, 13 895 Kč, 43 153 Kč, 15 000 a 24 611 Kč (Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, , výpis z účtu č. , č. účtu, ).7. Žalovaný splácel řádně splátky v období od 20. 1. 2024 do 25. 4. 2022, přičemž jednotlivá splátka se skládala ze splátek na pojištění, jistinu a úrok. Během trvání vztahu založeného smlouvu o úvěru se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, kdy prvním dnem prodlení bylo datum neuhrazené splátky ze dne 25. 7. 2025. S ohledem na prodlení žalovaného se splácením žalobkyně dne 25. 9. 2025 úvěr zesplatnila (zjištěno ze splátkového kalendáře ze dne 26. 9. 2025, Výzva k zaplacení půjčky číslo , hodnota, , „Výzvy k zaplacení půjčky číslo , hodnota, , takzvaná předžalobní výzva“ ze dne 25. 9. 2025).8. Dlužnou částku tvoří jistina úvěru ve výši 116 350,80 Kč, kapitalizovaný nesplacený smluvní úrok ve výši 5 342,21 Kč za období od 25. 4. 2025 do 24. 9. 2025, neuhrazeného pojistného ve výši 825 Kč, a žalobkyně dále uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře ze dne 26. 9. 2025). Žalovanému byla zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva k plnění, ani na základě této výzva žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil (zjištěno z „Výzvy k zaplacení půjčky číslo , hodnota, , takzvaná předžalobní výzva“ ze dne 25. 9. 2025).9. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by nad rámec výše uvedeného cokoliv žalované uhradil.10. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za shora uvedených podmínek. Žalovaný úvěr řádně nesplácel.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (§ 86 uvedeného zákona).15. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).16. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).17. Žalobkyně v žalobě toliko obecně vymezila, jakým způsobem obecně úvěruschopnost spotřebitele zkoumá, přičemž ve vztahu k žalovanému žádné konkrétní skutečnosti neuvedla. Výzvou soudu ze dne 28. 1. 2026, č. j. 26 C 17/2026-13, byla proto vyzvána ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní ohledně vynaložení péče k posouzení úvěruschopnosti v konkrétním případě spolu s poučením o následcích, pokud tyto své povinnosti nesplní. Ve svém vyjádření ze dne 11. 2. 2026 odkázala na konkrétní údaje uvedené výše ve skutkových zjištěních soudu. Soud na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nevynaložila dostatečnou péči ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.18. Jak totiž bylo uvedeno měsíční příjem žalovaného činil částku zhruba 35 000 Kč, přičemž značnou jeho část žalovaný vynakládal na měsíční splátku svých předešlých dluhů. Tato část činila konkrétně částku 17 868 Kč (v případě, že je přičtena splátka z dluhu ve kterém žalovaný vystupuje v pozici spoludlužníka dokonce částku 22 4