26 C 196/2026-16 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit ji částku 32 670,97 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, jako nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 16. 2. 2024 pod č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 32 670,97 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 16. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému ve dnech 29. 8. 2024, 2. 9. 2024, 20. 8. 2024, 30. 12. 2024, 4. 1. 2025, 28. 8. 2024, 6. 1. 2025, 20. 1. 2025, 2. 7. 2024, 3. 7. 2024, 17. 6. 2024, 16. 2. 2024, 28. 6. 2024, 25. 3. 2024, 22. 4. 2024, 21. 6. 2024, 21. 6. 2024, 22. 6. 2024, 28. 6. 2024, 27. 8. 2024, 30. 8. 2024, 24. 10. 2024, 20. 1. 2025 a 30. 3. 2025 peněžní prostředky v celkové výši 75 300 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v denních splátkách spolu s úrokem ve výši 0,866 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky do 9. 8. 2025. Zároveň byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).6. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila na základě výpisu z jeho účtu a dále údajů uvedených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti (zjištěno z dokumentu Identifikované příjmy obsahujícího výpis z účtu žalovaného a Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .).7. S ohledem na to, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, vypověděla žalobkyně smlouvu výpovědí ze dne 10. 7. 2025. Do té doby žalovaný uhradil na jistinu částku 58 464,01 Kč, žalobkyně proto v uvedené výpovědi vyčíslila celkovou dlužnou částku na 33 821,49 Kč. Žalobkyně dále žalovaného k zaplacení uvedené částky vyzvala dne 2. 11. 2025 (zjištěno z výpovědi ze dne 10. 7. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 včetně dokladu o odeslání).8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Žalovaný přitom netvrdil, ani neprokazoval, že by po provedené výzvě čehokoliv na svůj dluh uhradil.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně.13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).14. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).15. S ohledem na výše uvedené podklady, které žalobkyně doložila představující výpis o posouzení úvěruschopnosti, který si sama vypracovala a dokument, jenž obsahuje výpisy z účtu žalovaného je nutné dospět k závěru, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nevynaložila dostatečnou péči. Jak totiž vyplývá z výše uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i tuzemské dogmatiky, je údaje uváděné spotřebitelem nutné alespoň v určité minimální míře objektivně doložit.16. V případě, že se pohybuje celková výše spotřebitelského (nehypotečního) úvěru v řádech tisíců či nízkých desetitisíců Kč, dostojí poskytovatel povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, pokud pomocí dokumentu vystaveného třetí osobou ověří alespoň jednu informaci sdělenou spotřebitelem, která má pro posouzení úvěruschopnosti klíčový význam, přičemž takovou informací bude zpravidla údaj o výši příjmů spotřebitele (srov. opět Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355). Takový podklad však žalobkyně nebyla schopna předložit.17. Ostatně již v žalobě uvedla, že v případě, že soud nebude mít za prokázaný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, má tento nárok v rozsahu jistiny považovat za nárok na vydání bezdůvodného obohacení. I tím tak dala najevo, že není schopna předložit další podklady, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že při uzavírání předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem.18. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 16 835 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala úroku ve výši 14 598,46 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 293,23 Kč a smluvní pokuty za období od 11. 4. 2025 do 10. 7. 2025 ve výši 943,29 Kč žalobu zamítnul. Pro úplnost soud uvádí,