26 C 255/2026-12 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 43 706,64 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovanou.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 24. 7. 2025 prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 30 000 Kč. Následně byl dne 21. 9. 2025 uzavřen dodatek č. , hodnota, v důsledku kterého došlo k navýšená základní částky na celkovou částku ve výši 32 687 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit v celkem v osmi měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka měla proběhnout dne 24. 4. 2026, zároveň byla sjednána možnost předčasného zesplatnění celého úvěru v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s platbou splátky či její části (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 24. 7. 2025, dodatku č. , hodnota, k této smlouvě uzavřeného dne 21. 9. 2025). Uvedené finanční prostředky byly žalované poskytnuty dne 24. 7. 2025 a dne 21. 9. 2025 (zjištěno z předložených výpisu z účtu , právnická osoba, ). V důsledku neplnění dohodnutých splátek přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celé částky úvěru a to dne 25. 12. 2025, přičemž zesplatněná část činila celkem 39 640,92 Kč, z toho jistina činila částku ve výši 27 999,44 Kč (zjištěno z upomínky ze dne 25. 12. 2025). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 18. 12. 2025 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 včetně seznamu).6. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, když opak netvrdila ani neprokazovala.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně.11. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, ).12. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).13. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další).14. Žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, že by její právní předchůdkyně jakýmkoliv způsobem zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.15. Již v žalobě přitom žalobkyně uvedla, že v případě, že soud nebude mít za prokázaný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, má tento nárok v rozsahu jistiny považovat za nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Tím tak dala najevo, že není schopna předložit podklady, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že při uzavírání předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem.16. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení požadované jistiny ve výši 32 687 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala poplatků úroků ve výši 11 019,64 Kč žalobu zamítnul.17. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný (z 74,80 %), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 49,60 % (74,80 % - 25,20 %). Celkové náklady žalobkyně činí 2 307,90 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 749 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 504 Kč. Soudem přiznaných 26 % pak činí 721 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném v