26 C 34/2026-46 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit ji částku 35 181 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 7. 5. 2025 (, Anonymizováno, ), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 7. 5. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí 891 Kč, přičemž úvěr byl sjednán na 24 měsíců, tedy úvěr společně s poplatky a úroky byl splatný ve 24 měsíčních splátkách. Dále byly sjednány poplatek za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, smluvní pokuta za prodlení s aktuálně splatnou splátkou ve výši 500 Kč. V rámci druhé až osmé splátky pak pevný úrok ve výši 1 323 Kč (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 7. 5. 2025, výpis z účtu žalobkyně).5. Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně tak využila svého práva ze smlouvy a celý úvěr dne 29. 8. 2025 zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh do podání žaloby ničeho neuhradil. (zjištěno ze splátkového kalendáře a výzvy k zaplacení celého úvěru ze dne 29. 8. 2025).6. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za shora uvedených podmínek. Žalovaný úvěr řádně nesplatil.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (§ 86 uvedeného zákona).11. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).12. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora Evropské unie, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).13. Žalobkyně v žalobě toliko obecně vymezila, jakým způsobem obecně úvěruschopnost spotřebitele zkoumá, přičemž ve vztahu k žalovanému žádné konkrétní skutečnosti neuvedla. Výzvou soudu ze dne 13. 1. 2026, č. j. 26 C 34/2026-16, byla proto vyzvána ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní ohledně vynaložení péče k posouzení úvěruschopnosti v konkrétním případě spolu s poučením o následcích, pokud tyto své povinnosti nesplní. Ve svém vyjádření na tuto výzvu opětovně popsala obecný postup posouzení úvěruschopnosti, přičemž jej doplnila konkrétními údaji o příjmu a výdajích žalovaného. Ty však podepřela toliko vlastní úvěrovou zprávou o žalovaném a odkazem na statistické údaje.14. Žalobkyně tedy ani přes výzvu soudu neprokázala vynaložení řádné péče ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a soud proto uzavřel, že uvedená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná. Jak totiž vyplývá z výše uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i tuzemské dogmatiky, je nutné alespoň v určité minimální míře vycházet z údajů, které jsou objektivně doložené. Za objektivně doložené přitom nelze považovat úvěrovou zprávu vypracovanou samotným poskytovatelem úvěru opírající se o historii předešlých spotřebitelských úvěrů poskytnutých spotřebiteli, popř. zamítnutých žádostí o spotřebitelský úvěr.15. V případě, že se pohybuje celková výše spotřebitelského (nehypotečního) úvěru v řádech tisíců či nízkých desetitisíců Kč, dostojí poskytovatel povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, pokud pomocí dokumentu vystaveného třetí osobou ověří alespoň jednu informaci sdělenou spotřebitelem, která má pro posouzení úvěruschopnosti klíčový význam, přičemž takovou informací bude zpravidla údaj o výši příjmů spotřebitele (srov. opět Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355). Žalobkyně však žádný takový podklad nepředložila.16. Závěrem svého vyjádření pak žalobkyně nepřípadně odkazuje na tzv. materiální pojetí porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele reprezentované zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Nijak přitom netvrdila ani nedokazovala, že žalovaný byl v době poskytnutí spotřebitelského úvěru materiálně úvěruschopný. Co je však stěžejní, uvedený přístup je v současné době nutné považovat za překonaný.17. Při řešení otázky, zda má být porušení povinnosti vynaložit řádnou péči při posouzení úvěruschopnosti chápáno materiálně nebo formálně, se ve své podstatě nejedná o nic jiného než tzv. argument jednání v souladu s právem (viz dále), který je nutné řešit za pomoci objektivně-teleologického výkladu porušené normy. Jinými slovy tuto otázku je nutné zodpově