27 C 35/2026-44 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 16925,67 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru IP č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, .2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, kdy žalobce vycházel z informací sdělených žalovaným, a taktéž nahlédl do databází a registrů.3. Žalovaný podal odpor proti soudem vydanému elektronickému platebnímu rozkazu. Žalovaný v rámci podaného odporu uvedl, že důvodem půjčky byly vážné zdravotní komplikace, které se prodloužily a žalovaný tak nebyl schopen dostát svým závazkům.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru iplatba č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému prostředky úvěrového limitu ve výši 30 000 Kč, úvěr byl sjednán jakožto revolvingový, tj. s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 19,25% ročně, a to ve splátkách po 2191 Kč měsíčně ( zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru iplatba uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, ). Na základě shora uvedené smlouvy byly žalovanému žalobcem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 51 938 Kč (zjištěno z oznámení o odchozích platbách ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 50 000 Kč měsíčně a dále měsíční výdaje představující nájemné ve výši 3 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 19 474,56 Kč. Žalovaným uvedené informace byly ověřeny nahlédnutím do databází a registrů ( zjištěno ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti ). Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2023 předloženého žalobcem bylo soudem zjištěno, že účet vykazoval záporný zůstatek, konkrétně počáteční zůstatek prostředků na účtu činil minus 33 408,61 Kč a konečný zůstatek činil minus 45 161,81 Kč. Žalovaný své závazky ze smlouvy o úvěru uzavřené s žalobcem neplnil, když sjednané splátky nehradil, žalobce proto od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky (zjištěno z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalovanému). Žalovaný poté žalobci neplnil ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru, proto se soud z úřední povinnosti zabýval ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení tím, zda žalobce před uzavřením shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Předně je nutné zohlednit, že žalobce uzavíral smlouvu o úvěru s žalovaným v době, kdy žalovaný již měl mít jiné závazky, na které měl splácet měsíčně částku 19474,56 Kč. Bylo tedy na místě o to důkladněji zkoumat, zda je žalovaný schopen spolu s již existujícími závazky hradit ještě závazek další. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce měl za účelem ověření měsíčních příjmů a výdajů žalovaného k dispozici pouze výpis z účtu žalovaného za měsíc leden 2023, tedy za jediný měsíc, což je pro posouzení úvěruschopnosti naprosto nedostatečné. Z výpisu z účtu je navíc evidentní, že vykazoval záporné hodnoty zůstatku prostředků na účtu, výdaje žalovaného za uvedený měsíc (leden 2023 ) činily více než příjmy. Pokud jde o ověření pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, je již z tvrzení žalobce evidentní, že vyšel pouze ze statistických údajů, aniž by se zabýval ověřením konkrétních pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Ze shora uvedených důvodů má tedy soud po provedeném dokazování za to, že ze strany žalobce nebylo s odbornou péčí provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobce nedisponoval dostatečně ověřenými informacemi, na základě nichž mohl oprávněně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, proto je nutné hledět na uzavřenou smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci zaplatit v rozsahu, v jakém jej dosud nezaplatil.8. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 51938 Kč. Žalovaný z titulu této smlouvy zaplatil podle tvrzení žalobce 50 398 Kč. Žalovaný tvrzení žalobce o výši poskytnutých prostředků nevyvrátil. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 1540 Kč jakožto žalovanému poskytnutých prostředků, které zůstaly ze strany žalovaného nezaplaceny. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky, jiné příslušenství či smluvní pokuty) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce a poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný neuvedl žádná tvrzení a neoznačil žádné důkazy ke své současné majetkové situaci. Žalovaný se ani nedostavil k ústnímu jednání soudu a soud jej proto nemohl poučit ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně svých současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu s ohledem na shora uvedené nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel ze skutečnosti, že prostředky úvěru se ve shora uvedené smlouvě o úvěru žalovaný zavázal hradit v měsíčních splátkách po 2191 Kč, měl tedy za to, že částku v této měsíční výši je schopen hradit.. S přihlédnutím k této skutečnosti a taktéž s přihlédnutím k výši dlužných prostředků, které je žalovaný povinen žalobci podle tohoto rozsudku zaplatit, má soud za to, že je na místě uložit žalovanému zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků, tedy částku ve výši 1540 Kč, ve lhůtě dvou měsíců od právní mo