27 C 364/2025-27 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 90 000 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit. Vyšel z informací sdělených mu žalovanou a dále z lustrace žalované v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobcem Smlouvu o hotovostním úvěru mPůjčka plus č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 14,99% ročně ve splátkách po 2626,66 Kč měsíčně ( zjištěno ze Smlouvy o hotovostním úvěru mPůjčka plus č. , Anonymizováno, , uzavřené mezi žalobcem a žalovanou a dále z transakční historie účtu ). Podle tvrzení žalobce ověřil žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované tak, že vyšel z informací od žalované, lustrace v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Byl zjištěn příjem žalované ve výši 22 910 Kč (zjištěno žádosti žalované o poskytnutí úvěru ). Výdaje žalované byly žalobcem stanoveny na částku 4860 Kč na základě statistických dat. Žalovaná z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru uzavřené s žalobcem neuhradila podle tvrzení žalobce ničeho. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ).4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.6. S ohledem na skutečnost, že v daném případě se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovanou jakožto spotřebitelem, zabýval se soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Podle názoru soudu nebylo žalobcem prokázáno posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Nebylo totiž prokázáno, jakým konkrétním způsobem žalobce ověřil výši pravidelného měsíčního příjmu žalované. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalované se žalobce v podstatě spokojil s jejich výší tak jak ji uvedla žalovaná (0 Kč ), žalobce neprokázal zda a jakým konkrétním způsobem ověřil výši žalovanou sdělených výdajů. Není zjevné, zda a jaká konkrétní zjištění učinil žalobce a jak konkrétně tyto ověřil zejména ohledně měsíčních nákladů žalované na bydlení, energie či základní životní potřeby jako je strava. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu a nemohl proto být soudem ve smyslu §118a o.s.ř. poučen o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu shora uvedeného požadavku. Z tvrzení žalobce a z jím předložených důkazů nelze dospět k závěru o tom, že před uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru byla žalobcem s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované a bylo možné dospět k závěru, že žalovaná byla schopna dluhového zatížení v podobě předmětného úvěru.7. Z výše uvedeného důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Žalované byly žalobcem poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, žalovaná žalobci podle tvrzení žalobce neuhradila ničeho. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, tvrzení žalobce nevyvrátila. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 90 000 Kč jakožto prostředků, které byly žalované poskytnuty a zůstaly ze strany žalované nezaplaceny. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.8. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se nedostavila k ústnímu jednání soudu, a nemohla tak být soudem poučena ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně svých současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, když tyto skutečnosti jsou důkazním břemenem žalované. Soud tedy pro nečinnost žalované nedisponoval žádnými zjištěními o současné majetkové situaci žalované. Soudu nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel z příjmu sděleného žalovanou před uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru, tj.22 910 Kč měsíčně, a zohlednil, že v mezidobí od roku 2023, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ), proto má soud za to, že je na místě uložit žalované zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve splátkách po 2000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.9. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závě