27 C 404/2025-55 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 12 059,51Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, .2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace sdělené žalovaným a provedl lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, databázi CBCB a interní evidenci klientů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že pobírá příjem ve výši 17 151 Kč měsíčně, což žalobce zkontroloval na základě transakcí na účtu. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného byla stanovena na částku 7662 Kč na základě informací sdělených žalovaným a statistických údajů. Dále bylo žalobcem zjištěno, že žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy splácel dva další úvěry, a to spotřební úvěr se splátkou 4521 Kč měsíčně a osobní úvěr, který splácel částkou ve výši 1036 Kč měsíčně.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, („Peníze na klik“ ), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému revolvingový úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky úvěru spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,9% ročně, a to ve splátkách po 300 Kč měsíčně ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). Žalovaný na základě shora uvedené smlouvy čerpal peněžní prostředky ve výši 13793 Kč a splatil 10 715,86 Kč (zjištěno z transakční historie). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, z níž vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán s příjmem ve výši 17151 Kč měsíčně, bydlel ve vlastní nemovitosti, byl svobodný, a jako výši pravidelných měsíčních výdajů uvedl částku 0 Kč (zjištěno z žádosti o úvěr). Žalobcem bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy splácel dva další úvěry, a to spotřební úvěr se splátkou 4521 Kč měsíčně a osobní úvěr, který splácel částkou ve výši 1036 Kč měsíčně. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného byly žalobcem stanoveny ve výši 7662 Kč na základě ekonomického modelu a statistických údajů (zjištěno z Posouzení úvěruschopnosti klienta ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.8. V souladu se závěry soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.9. S ohledem na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem, zabýval se soud z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Z provedeného dokazování takový závěr učinit nelze. Pokud jde o výši pravidelného měsíčního příjmu žalovaného, tak tato byla žalobcem řádně ověřena. Pokud však jde o výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, tak tato ověřena dostatečně nebyla. Žalobce ohledně výdajů žalovaného vyšel pouze ze sdělení žalovaného, že nemá žádné měsíční výdaje a stanovil výši měsíčních výdajů žalovaného jen na základě ekonomického modelu a statistických údajů. Takový postup nelze považovat za posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, neboť konkrétní žalovaným sdělené výdaje (spojené zejména s bydlením a stravou) nebyly ověřeny. Navíc měl žalovaný již jiné závazky, které splácel celkem částkou ve výši cca 5000 Kč měsíčně, což je s ohledem na výši zjištěného příjmu žalovaného poměrně vysoká splátka. Podle názoru soudu tak na základě žalobcem zjištěných informací od žalovaného, které navíc nebyly řádně ověřeny, nebylo možné konstatovat, že žalovaný byl schopen dalšího dluhového zatížení.10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že ze strany žalobce nebyla úvěruschopnost žalovaného posouzena s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Je nutné zohlednit, že žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 13 793 Kč a žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku 10 715,86 Kč, žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci částku 3 077,14 Kč jakožto zbylou část poskytnutých a nezaplacených prostředků, co do této částky soud proto podané žalobě vyhověl. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobce ani jím předložené důkazy nevyvrátil. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.11. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavil a soud jej proto nemohl poučit ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně svých současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu s ohledem na shora uvedené nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel z příjmu sděleného žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru ve výši 17 151 Kč, dále soud zohlednil skutečnost, že žalovaný v době uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru již hradil jiné závazky a taktéž soud přihlédl k tomu, že v mezidobí od roku 2022, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně podstatně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ). S přihlédnutím k výše uvedenému a k výši žalované částky má soud za to, že je na místě uložit žalovanému zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, takovou d