27 C 8/2026-45 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 124 070, 46 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, . Žalovanému byly na základě shora specifikované smlouvy poskytnuty prostředky ve výši 180 000 Kč. Žalovaný uhradil z titulu shora specifikované smlouvy částku 116 307,02 Kč, zbytek svého dluhu neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Byly posuzovány příjmy i výdaje žalovaného, kdy žalobce vycházel z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, dále z osobního účtu a bankovních registrů. Příjmy deklarované žalovaným v žádosti byly žalobcem porovnány s výpisy z účtu žalovaného, a výdaje deklarované žalovaným v žádosti byly porovnány se statistickým modelem.3. Žalovaný k podané žalobě uvedl, resp. učinil nesporným, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena žalobcem tvrzená smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 180 000 Kč a zaplatil 116 307,02 Kč.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s úrokem sjednaným ve výši 9,9% ročně, a to ve splátkách po 2726 Kč měsíčně ( zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). Výše poskytnutých prostředků byla mezi účastníky nesporná. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že bylo vycházeno z informací sdělených žalovaným v rámci žádosti o úvěr, dále byla provedena lustrace žalovaného v registru BRKI,NRKI a SOLUS a výpisů z účtu žalovaného za období červenec 2020 až listopad 2020. Žalovaný v žádosti o úvěr sdělil, že pobírá příjem ve výši 27 000 Kč čistého měsíčně, nemá žádné pravidelné měsíční výdaje ani splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů. Na základě transakcí na bankovním účtu žalovaného za období červenec až listopad 2020 stanovil žalobce pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného průměrný měsíční příjem ve výši 18 720 Kč (když za měsíc červenec 2020 byl na základě transakcí na účtu žalovaného zjištěn příjem ve výši 25 654,20Kč, srpen 2020 ve výši 15 296,20 Kč, září 2020 ve výši 21 066,64 Kč, říjen 2020 ve výši 18 545,80 Kč a listopad 2020 ve výši 18 732,70 Kč ).Ohledně pravidelných měsíčních výdajů vyšel žalobce z průměru za období 5 měsíců, když žádné konkrétní výše zjištěných výdajů však žalobce neuvádí ( zjištěno z dokumentu označeného jako „ Internal“). Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnil, proto žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru (zjištěno z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, ). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný celkově uhradil žalobci z titulu shora uvedené smlouvy částku 116 307,02 Kč. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze , datum, a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.8. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Soud se proto ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle názoru soudu byl v posuzovaném případě dostatečně ověřen jen průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 18 720 Kč, neboť toto zjištění učinil žalobce na základě konkrétní zjištěné výše měsíčních příjmů žalovaného za období cca půl roku před uzavřením smlouvy, což soud považuje za dostatečné. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalovaného však nelze na základě žalobcem uvedených tvrzení a doložených důkazů konstatovat, že pravidelné měsíční výdaje žalovaného byly posouzeny s odbornou péčí. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádné pravidelné měsíční výdaje, což se ovšem nejeví jako reálné, lze těžko uvěřit tomu, že by žalovaný nevynakládal žádné pravidelné měsíční výdaje na uspokojení základních životních potřeb jako je bydlení, strava či ošacení. Žalobce poté sice uvádí, že výdaje deklarované žalovaným v žádosti porovnal s výpisy z účtu žalovaného, nicméně neuvádí a nedokládá, jaké konkrétní výdaje a v jaké konkrétní výši byly z výpisů z účtu žalovaného zjištěny, ani to, že je lze považovat za pravidelné. Pokud poté žalobce vycházel ze statistických údajů, tak toto nelze podle názoru soudu považovat za dostatečné. Z provedeného dokazování tak nelze konstatovat, že by žalobce v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí a oprávněně dospěl k závěru, že žalovaný je schopen dluhového zatížení.9. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně výše a druhu pravidelných měsíčních výdajů žalobce z výpisů z účtu žalovaného učinil.10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Je tak nutné zohlednit, že žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 180 000 Kč, a žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku 116 307,02 Kč. Žalovaný proto je povinen zaplatit žalobci částku 63 692,98 Kč jakožto zbylou část poskytnutých prostředků, které zůstaly žalovaným nezaplaceny. Soud tedy vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 63 692,98 Kč. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do