30 C 32/2026-22 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 16 015 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 12. 2023 ve výši 11 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ani se bez omluvy nedostavila k soudnímu jednání.3. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 11 000 Kč. Mimo jistiny a úroku z prodlení se žalobkyně domáhá i smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 11 000 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 7. 2025 ve výši 615 Kč po zohlednění případných úhrad žalované. Žalobkyně v žalobě uvedla pouze obecné postupy při posuzování úvěruschopnosti, ohledně žalované však neuvedla žádné konkrétní zjištěné údaje. Žalobkyně proto byla usnesením ze dne 4. března 2026, č. j. , spisová značka, vyzvána k doplnění tvrzení a případně označení důkazů, a to zejména ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké informace měla a jak je vyhodnotila. Žalobkyně byla také vyzvána k doplnění tvrzení, jakou částku žalovaná uhradila. Žalobkyně na tuto výzvu vůbec nereagovala, nedostavila se ani k jednání, kde mohla tyto skutečnosti případně doplnit ústně či být soudem poučena. Sama žalobkyně již v žalobě počítala s tím, že jí patrně nebude vyhověno z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru a navrhla, aby její nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.4. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v příslušném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a to zejména pro nedostatek skutkových tvrzení. Ačkoliv žalobkyně podává obrovské množství žalob ze spotřebitelských úvěrů, a je si tedy i vzhledem k zastoupení advokátem velmi dobře vědoma, že má všechny potřebné skutečnosti tvrdit již v žalobě, a to i ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované, opakovaně tak nečiní, a i v tomto případě uvedla pouze obecný univerzální postup, jak by chtěla či měla postupovat. Neuvedla však žádné zjištěné skutečnosti ohledně žalované, ani jakým způsobem je vyhodnotila. Za této situace nezbývá soudu, než posoudit tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to bez toho, že by bylo potřeba provádět dokazování, když by to bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti soudního řízení. V takovém případě by žalované podle § 87 odst. 1 téhož zákona vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, když sama žalobkyně v žalobě počítá s posouzením jejího nároku jako bezdůvodného obohacení. Aby soud mohl rozhodnout o tom, v jaké výši má být neuhrazená jistina vrácena, musí mít informaci o tom, zda žalovaná něčeho z předmětného titulu žalobkyni zaplatila, což by se od dlužné jistiny odečetlo, byť by to žalobkyně započítala na jiné své nároky V daném případě se žalovaná k žalobě nevyjádřila, tedy neuvedla ničeho na svou obranu a vzhledem ke konstrukci předpisů chránících spotřebitele, kdy není potřeba jejich procesní aktivity a tedy ani vznesení námitek ohledně neplatnosti smlouvy, je na žalobkyni, aby uvedla údaj o tom, kolik jí žalovaná zaplatila, když tento údaj má bezpochyby k dispozici včetně důkazů. Žalobkyně tuto skutečnost neuvedla v žalobě a výzvu soudu v tomto směru zcela ignorovala, takže soud nemá podklady pro to, aby mohl rozhodnout o výši zbývající jistiny, kterou má žalovaná zaplatit. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně v žalobě uvádí, že požaduje smluvní pokutu po zohlednění případných úhrad žalované a požadovaná částka smluvní pokuty 615 Kč neodpovídá výpočtu 0,1 % denně z částky 11 000 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 7. 2025, tak bylo žalovanou patrně něco uhrazeno. Soud zde však není od toho, aby za žalobkyni doplňoval skutková tvrzení, či tyto údaje nějakým způsobem dovozoval a dopočítával, když by tak porušil rovnost stran. Žalobkyně v žalobě ani neoznačila žádné důkazy ke svým skutkovým tvrzením, ač byla k tomu formulářem na elektronický platební rozkaz vyzvána. Soudu tedy nezbylo než celou žalobu zamítnout, neboť žalobkyně neuvedla výši úhrad žalované, aby bylo možno stanovit výši dluhu, který může být již i celý umořen.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly.