30 C 77/2026-21 – Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 73 960 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2023 uzavřené se společností , právnická osoba, . na částku 40 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně předvolán, takže bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2023 bylo zjištěno, že ji uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, s žalovaným, když jejím předmětem, bylo poskytnutí peněžních prostředků 40 000 Kč v hotovosti, jejíž převzetí žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se zavázal žalovaný zaplatit úrok ve výši 2 443 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 26 800 Kč, dále úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 397 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 8 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 83 640 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 17 měsíčních splátkách po 4 920 Kč, když poslední splátka byla splatná nejpozději do 20. 2. 2025.4. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku 29 680 Kč a poslední splátku uhradil dne 25. 3. 2024.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, včetně přílohy a oznámení, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.6. Z předžalobní výzvy odeslané dne 9. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě neuvedla žádné skutečnosti týkající se úvěruschopnosti žalovaného, ačkoliv je jí tato povinnost známá, neboť podává obrovské množství obdobných žalob na nároky ze spotřebitelských úvěrů, byl vyzván její právní zástupce u jednání, aby tyto skutečnosti doplnil. Zástupce žalobkyně uvedl, že vycházel z údajů uváděných žalovaným v žádosti, když byl doložen jeho příjem ve výši 24 416 Kč z nemocenských dávek a bylo vycházeno z výpisu z banky a potvrzení o trvajícím zaměstnání, když žalovaný neměl negativní zatížení dle databází. Zástupce žalobkyně nepředložil žádné listinné důkazy k prokázání těchto tvrzení, když odkázal na to, že je má jen v elektronické podobě ve svém notebooku. Soud uzavřel, že měly být předloženy v listinné podobě či předem zaslány elektronicky, takto nelze uvedené důkazy řádně provést (nahlédnutím do notebooku právního zástupce žalobce) a mít je v době vyhlášení rozhodnutí uložené na soudu (nelze spoléhat na jejich dodatečné dodání), když se nejedná o důvod k odročování jednání, neboť nic nebránilo jejich řádné prezentaci soudu v případě včasné přípravy na jednání. Navíc jsou uvedené skutečnosti (jichž se důkazy týkaly) ohledně úvěruschopnosti žalovaného zcela nedostatečné, takže je i nadbytečné je dokazovat.8. Zástupce žalobkyně je advokát, podává obrovské množství žalob ohledně nároku ze spotřebitelských úvěrů, kdy je opakovaně vyzýván k doplnění tvrzení týkajících se úvěruschopnosti žalovaných, takže je mu dobře známo, že má uvádět všechny rozhodující skutečnosti již v žalobě, a to zvláště, pokud si účtuje plnou odměnu za každý úkon právní služby (včetně podání žaloby), a nikoliv sníženou odměnu za formulářové žaloby. Zástupce žalobkyně má možnost doplnit tyto rozhodující skutečnosti a předložit k tomu důkazy do nařízeného jednání, případně v jeho průběhu. V dané situaci má soud za to, že stranou žalující při jednání uvedené skutečnosti týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného byly nedostatečné, když bylo odkázáno pouze na příjem z nemocenských dávek, doklad o trvajícím zaměstnání a negativní zatížení dle databází. Nebylo uvedeno, zda má žalovaný trvalý a dlouhodobý příjem, z jakého zaměstnání a v jaké výši, tyto skutečnosti ani nebyly dokládány. Žalobkyně neuvedla vůbec nic k nákladům žalovaného. Žalující strana neposkytla ani žádnou úvahu ohledně porovnání příjmů a výdajů žalovaného, jeho životní a majetkové situace v době uzavírání smlouvy. Za těchto okolností musel soud uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla dle výsledku tohoto řízení řádně zkoumána, a proto je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V řízení žalobkyně nejprve uváděla, že žalovaný uhradil celkem částku 24 680 Kč, po výzvě soudu bylo upřesněno, že správně se jedná o částku 29 680 Kč. Pokud má žalovaný vrátit pouze nezaplacenou část jistiny a z jistiny 40 000 Kč bylo uhrazeno 29 680 Kč, tak k úhradě zbývá 10 320 Kč. Co do zbývajícího nároku tedy musela být žaloba zamítnuta.9. Soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku do jednoho roku, což je doba přiměřená k úhradě takto vysoké částky za situace, kdy se žalovaný k soudnímu jednání nedostavil, takže se nevyjádřil ke svým finančním možnostem. Tato lhůta žalovanému umožňuje, aby dluh splácel ve splátkách dle svých možností, aniž by byl svázán konkrétní částkou, případně si finanční prostředky opatřil šetřením, zvýšeným pracovním úsilím či pomocí od blízkých osob. Zároveň se jedná o lhůtu, která je přiměřená i vůči žalobkyni jako věřitelce, která podniká v oboru skupování dlužních spotřebitelských úvěrů, u kterých nebyla úvěruschopnost řádně ověřena, takže musí počítat s delší lhůtou splatnosti.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení úspěšnější, žádné náklady mu však nevznikly.