36 C 17/2026-25 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 004 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 27.3.2023. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 360 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč, když první splátka byla splatná do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka do 7. dne od předchozí splátky. Žalovaný splátky hradil nepravidelně, uhradil toliko 18 356 kč, přičemž splatnost poslední splátky vycházela na den 20.5.2024. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že vyhodnotila aktuální situaci žalovaného dle jeho čestného prohlášení o výši závazků a dle lokality žalovaného – na základě místních vědomostí z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrolovala předložené dokumenty, kontrolovala žalovaného v registru RUIAN, doložil invalidní důchod, a kontrolou jeho platební historie u žalobkyně, kontrolou jeho rodného čísla v registru REPI a nezjistila žádné informace, jež by bránily poskytnutí úvěru.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 22.4.2026, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 27.3.2023 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 20 000 Kč (smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatek sjednaný ve smlouvě vrátit do 60 týdnů a to v pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč (smlouva o úvěru). Žalovaný uhradil celkem 18 356 Kč (tabulka úhrad). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 18.2.2025 a podací arch).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný uvedl, že má učňovské vzdělání, bydlí jako „spolubydlící“, pracuje na plný úvazek, zaměstnavatel je , Jméno žalovaného B, , jeho měsíční příjem je 25 404 Kč, výdaje na bydlení činí 4 872 Kč, nebankovní závazky má 2 463 Kč, k tomu žalobkyně připočetla životní minimum 4 860 Kč a dospěla k závěru, že žalovanému zbývá 13 209 Kč (karta klienta). Z rejstříku REPI žalobkyně zjistila u žalovaného jeden aktivní spotřebitelský úvěr s datem vzniku 13.2.2023 a jistinou 20 000 Kč. Výplatními páskami z za období leden a únor 2023 žalobkyně ověřila příjem žalovaného, který za leden činil 23 396 Kč, za únor 27 413 Kč.7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně sice ověřila příjmovou stránku žalovaného z výplatních pásek, výdajovou stránku žalovaného však nijak neprověřila, vycházela toliko z tvrzení žalovaného že jako spolubydlící hradí částku 4 872 Kč měsíčně a ohledně jeho dalších výdajů toliko použila částku životního minima; žalobkyně tak ani od žalovaného nezjišťovala, kolik měsíčně skutečně vynaloží na potraviny, případně dopravu do zaměstnání, jaké má případně další jiné nezbytné výdaje. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil, případně údajů statistických, které nemohou nic vypovídat u skutečné situaci žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč, uhradil na tento dluh dosud toliko částku 18 356 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 1 644 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po 500 Kč, jež se mu jevily být přiměřené jak výši dlužné jistiny úvěru, tak s ohledem na tvrzené poměry žalovaného v době žádosti o úvěr, když skutečná aktuální finanční a sociální situace žalovaného v dané době soudu známa není.17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.