36 C 394/2025-39 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 24 452,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smluv o úvěru, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . dne 11.1.2023 a 22.2.2023. Na základě smlouvy ze dne 11.1.2023 uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 609 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1653 Kč a poplatkem za splátky v hotovosti ve výši 2 160 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet ve 14 měsíčních splátkách po částce 1 593 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 11.3.2024. Žalovaná dluh zcela neuhradila ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradila částku 12 356 Kč. Na základě smlouvy ze dne 22.2.2023 uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 304 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 940 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 820 Kč a poplatkem za splátky v hotovosti ve výši 1 080 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet ve 14 měsíčních splátkách po částce 796 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 22.4.2024. Žalovaná dluh zcela neuhradila ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradila částku 5 607 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 byly pohledávky za žalovanou postoupeny s účinností k 25.3.2025 na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrových smluv doplnila, že si vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaná sdělila, že je na mateřské/rodičovské dovolené, bydlí u rodičů, má 3 vyživovací povinnosti, její měsíční příjem byl v době první žádosti 20 930 Kč a měsíční výdaje 20 930 Kč, v době podání druhé žádosti již uvedla příjem 23 523 Kč a výdaje 23 523 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále měla provést lustraci žalované v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a ins. Rejstřík.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 30.1.2026, se ani bez omluvy nedostavila. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Společnost , právnická osoba, . a žalovaná spolu dne 11.1.2023 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 12 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 11.3.2024 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaná uhradila na dluh celkem částku 12 386 Kč (historie splácení). Společnost , právnická osoba, . a žalovaná spolu dále dne 22.2.2023 uzavřely další smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 6 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 14 měsíčních splátkách po 796 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 22.4.2024 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaná uhradila na dluh celkem částku 5 607 Kč (historie splácení).5. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování obou úvěrů především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná; žalovaná byla v době podání žádostí o úvěr na mateřské/rodičovské dovolené s měsíčními příjmy 29 059 Kč a podruhé 34 029 Kč. Žalobkyně uvedla, že příjmy si její právní předchůdkyně řádně ověřila, k tomu však poskytla toliko fotokopii plateb z internetového bankovnictví (z mobilního telefonu), z nichž je patrný pouze příjem sociálních dávek ve výši 26 429 Kč, nikoliv však to, že jsou vypláceny právě žalované (když na jedné z předložených fotografií je patrné, že dávka je připsána na účet vedený pod jiným jménem), a dále výplata výživného na dítě, které nelze mít za příjem žalované. Pravidelné měsíční výdaje žalované pak nijak ověřovány nebyly a toto nebylo ani žalobkyní nijak dokládáno, stejně jako žalobkyně nikterak nedoložila, že provedla lustraci žalované ve sdělovaných registrech a s jakým výsledkem.6. Pohledávky z úvěrových smluv byly 12.3.2025 s účinností ke dni 25.3.2025 postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 2.4.2025 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 17.7.2025 a podací lístek).7. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více, než tvrdila a doložila žalobkyně.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice v žádosti o spotřebitelský úvěr zaškrtla, že ověřila příjmovou stránku žalované, toto však předloženými listinami nedoložila; žalobkyně pak netvrdila ani neprokazovala, že by skutečně ověřovala i výdajovou stránku žalované. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skuteč